Mluvčí 1
Vítejte v podcastu 'Dva na jednoho'. Já jsem František a vedle mě sedí Honza. Do našich podcastů si zveme zajímavé, inspirativní osobnosti z řad studentů Newton University, ale i absolventy.
Mluvčí 2
A naším dnešním hostem je Dominik Souček, náš absolvent, módní tvůrce a zakladatel značky Sign Domy. Domčo, vítej.
Mluvčí 3
Díky moc za pozvání, kluci.
Mluvčí 1
Dominik je příkladem toho, jak i z těžkého období po úrazu může vzniknout silný příběh a vlastní značka. Dominiku, úplně se vraťme na začátek: jak moc tě ovlivnil úraz na kole a jak tě přivedl k šití?
Mluvčí 3
Ehm, úraz na kole mě ovlivnil velmi, protože byla to moje vášeň, vlastně už zhruba, já nevím, od školky, kdy jsem jezdíval každý den a byla to opravdu taková moje velká zábava. A vlastně ze dne na den jsem musel po jako velkém úrazu skončit, měsíc vlastně v nemocnici, takže to bylo, bylo náročné. A musel jsem si hledat nový koníček a móda a vlastně doplňky, vždycky mě to nějakým způsobem bavilo a byl to vždycky takový můj zájem, který byl na druhé koleji řadu let. A tím, že vlastně došlo k tomu úrazu, tak se vlastně to hobby, nebo ten zájem o tu módu, přesunul vlastně na první místo a začal jsem vlastně postupně jako tvořit z látky nějaké jako batůžky a začal jsem si s tím tak jako hrát, vyloženě pro zábavu, jako nějaké využití jako volného času. A takové byly vlastně nějaké začátky, no.
Mluvčí 1
To znamená, ten úraz byl asi velký, protože jak jsi říkal, že ses najednou začal věnovat tomu šití, že asi jsi měl hodně času, nebo jak to bylo?
Mluvčí 3
Hodně času, byly tam vlastně nějaké jako i rehabilitace a tak, takže času jako bylo velmi. A člověk, jak byl vlastně zvyklý na každodenní příval adrenalinu z toho kola, tak najednou to spadlo úplně, úplně jako dolů a musel jsem si nějak najít něco jiného. Jako u toho šití, jako když člověk se nějak jako u toho třeba neřízne, tak toho adrenalinu tam zas tolik není, ale je to, je to zábavné samozřejmě taky.
Mluvčí 2
A ty jsi byl pak upoutaný vlastně na lůžko, nebo že jsi nemohl vlastně nic už sportovat?
Mluvčí 3
Ehm.
Mluvčí 2
Nějakou dobu třeba, nebo jak?
Mluvčí 3
No, jako to úplně, to když to takhle řeknu, tak jako úplně ne, ale nějak to souviselo jako s trombózou, kterou prostě jako bohužel mám, takže kvůli tomu a těmhle komplikacím, tak to vlastně bylo jako na měsíc opravdu být jako a moct se nějak jako nehejbat a aby se nějak jako ta rána prostě zacelila, no.
Mluvčí 2
Hm. No, šiješ už 9 let. Jaké byly tvoje úplné začátky a vlastně první dojmy z toho šití?
Mluvčí 3
No, první dojmy, ehm, byla jako radost, i když ty výrobky, když jsem to někomu ukazoval, tak i když byli takoví jako nadšení a chtěli vždycky být jako kamarádsky pozitivní, tak říkali: 'Hele, jako dobré, je to zábava, ale jako není to jako žádné, nic jako moc jako hezkého.' Tak jsem si říkal: 'No, tak mě to baví, tak to třeba někdy jako bude lepší.' Tak to byly vlastně takovéhle první, že jsem dostával velmi jako upřímnou zpětnou vazbu, i vlastně od přátel a rodiny, že jako: 'Hele, jo, tak je to prostě pro zábavu, tak to nebudeme jako nějak brát úplně třeba vážně.' A bylo, já nevím, třeba nějaké jako 2 roky, no, zhruba jako v tomhle stavu, že jsem si vlastně hrál, začaly vznikat nějaké první produkty pro kamarády, nějaké malé toaletní tašky, co si pamatuju jako první produkt, co jsem dělal pro kamaráda, co měl pro přítelkyni k Vánocům, tak to jsou úplně takové ty prvotinky, co si teďka v hlavě pamatuju, že to bylo přesně jako to první, kde jsem jako začínal.
Mluvčí 1
Takže tvoje, tvůj první výrobek byla toaletní nějaká taška?
Mluvčí 3
Dá se to takhle říct, respektive byla to, dokonce bych řekl, jako první vyloženě věc na zakázku, jakoby na zakázku, co jsem dělal, a to bylo opravdu nějakých těch 8, 8 roků určitě, no. Taková jako základní věc, koženky, bylo to, bylo to z dnešního pohledu, když to porovnám s těmi výrobky, jak vypadají teď, tak to, tak to bylo komické, no, trochu.
Mluvčí 1
Nová značka. Já než se k tomu dostanu, tak než jsi vlastně založil úplně novou značku, tak jsi předtím měl společníka, se kterým asi to nedopadlo dobře. Byla to jiná značka. A než se dostaneme úplně k této značce, což chci, abys to řekl o tom ty sám: jaká značka předcházela této značce?
Mluvčí 3
Ehm, byla to vlastně, byl to Shart a bylo to, byly to doplňky, batohy, taky kabelky, a to jsem měl vlastně společně se svým kamarádem a bylo to vlastně nějaké 4 roky. Naučil jsem se během toho přesně, jak fungovat vlastně se společníkem, což jako je nezaplatitelná zkušenost, ehm, respektive ono se to říká jinak, zkušenost k nezaplacení, takhle, že to je prostě něco, co člověk jako jen tak nezažije, takže řeší hranu přátelství, byznys, občas to na sebe prostě nějakým způsobem naráží a člověk pořád si musí hledat to, jak to vlastně vyvažovat sám sobě. A takže to mě naučilo, to mě naučilo hodně. A teďka vlastně pro ten Shart, vlastně jsem s nimi v té spolupráci takový, že pro ně vyrábím, takže to vlastně ta spolupráce pokračuje na téhle bázi prostě výroby.
Mluvčí 1
Hm, to jsem nevěděl. A zeptám se: je lepší pracovat sám na sebe, nebo třeba kdybys měl ty sám říci našim posluchačům, že je lepší začít jako dva nebo kamarádi, nebo spíše jenom ty, nebo jak, jak to vlastně ty cítíš?
Mluvčí 3
Je strašně těžké na tohle odpovědět a už vůbec dávat jako nějaký návod, co je správně, to.
Mluvčí 1
On neexistuje, no.
Mluvčí 3
To nejde, neexistuje. A záleží na tom, jaký je člověk typ, strašně to záleží na tom, jakou má motivaci. Pokud má obrovskou, nehynoucí a jde za tím všemi deseti, ať má klacky pod nohama nebo ne, tak bych mu jako to určitě doporučil, ať si za tím snem úplně jako čistě jde. A v případě, že jako je třeba jako nerozhodnější, tak bych určitě byl pro to klidně si zkusit vlastně i nějakou práci, zkusit si přesně jako tu roli toho zaměstnance, u které já třeba cítím, že ji nemám a že mě to občas podle mě jako trošičku jako brzdí, že nevidím vlastně ten druhý pohled.
Mluvčí 2
Když se tady podíváme na tu tvoji taštičku, mohl bys ji vzít do ruky?
Mluvčí 1
To není taštička.
Mluvčí 2
Tašta, to je moje sranda. Co bys nám, co bys nám o ní pověděl? Jak dlouho třeba se takováhle taška vyrábí?
Mluvčí 1
Je krásná.
Mluvčí 2
Je pěkná, protože je to nejnovější produkt, jsme slyšeli.
Mluvčí 1
Ano, je to tak, děkuju moc. Je to vlastně úplně jeden vlastně z prvních kousků, kabelka, která je vlastně dělaná takhle speciálně s tím logem, který je vlastně vyšívaný, což se běžně úplně nedělá kvůli náročnosti, jak vlastně časové, tak i výrobní. Takže je to vlastně takovýhle první kousek, je vlastně dámská i pánská, záleží na odvážnosti pánů třeba, jak se, jak se na to budou dívat, ale je dělaná vlastně na velký noťas, má vlastně prostě veškeré takhle detaily, aby to, aby to drželo prostě pořád ten hezký tvar. A vevnitř vlastně kapsa na noťas, na zip, aby vlastně každá ta věc, kterou člověk vlastně s sebou nosí, tak aby měla pěkně svoje místo a člověk se nemusel v tom přehrabovat nějak nesystematicky, no, takže.
Mluvčí 2
Ale to jsem teď vlastně nedávno viděl, že pánské kabelky se zpátky vracejí, nebo začínají vlastně být v módě. A vlastně viděl jsem, že i vlastně ten Messi ji měl vlastně nějakou birkinku, nebo něco takového. Takže už i jakoby muži začínají nosit kabelky, tak to jsem se jako docela zarazil a říkám jako: 'Dobrý, tak třeba to bude taky jenom v módě.'
Mluvčí 3
Jasně, jako koukal, koukal jsem taky přesně na tuhle, kterou, kterou máš na mysli. A vím, že to byla přesně nějaká kolaborace Hermès, ještě, ještě s nějakou značkou spíš fotbalovou, jestli se nepletu. A za mě to vypadalo úplně super. Jo, byla to vlastně jako hodně oversize taška, víc než je vlastně standardní jako birkin třeba. A vypadalo to jako velmi dobře, prostě i na chlapovi. A je to teďka jako, bych řekl, jako trend posledních měsíců, že začínají muži takhle vlastně nosit větší tašky, no.
Mluvčí 2
Za mě to bude taky nějaká budoucnost, jakože v tomhle tom určitě. Jako ještě, když bych se k tomu vrátil, tak muži teď začínají nosit i jako kosmetiku, prostě začínají být takoví poženštělí.
Mluvčí 1
Starat se o sebe, no.
Mluvčí 2
Starat se o sebe, takže vlastně i ta kabelka, tak jako na něco to asi bude tak jako lepší než batoh, když nechce vlastně nikdo vyloženě mít na sobě, tak vezme do ruky něco a jde.
Mluvčí 3
Jo, je to jako elegantní možnost, jak u mě třeba, jak mít něco svého, podle svého návrhu. Když za mnou člověk přijde a řekne: 'Chtěl bych něco jako decentního, potřebuju do toho dát ale velký noťas, hromadu šanonů, papíry, potřebuju tam uložit, já nevím, peněženku, klíče, telefon, druhý telefon,' tak přesně na základě jako těchhle detailů, tak já jsem schopný to vyloženě pak tomu člověku ušít úplně přesně tak, přesně tak, jak chce.
Mluvčí 1
Takže když, Dominiku, já si budu chtít od tebe nechat udělat tašku, to znamená, jak to probíhá ten proces? Já se s tebou nesejdu jenom jednou, asi dvakrát, třikrát. Ty mi splníš všechny požadavky, nebo budeš se mnou diskutovat, že ne, že to bude takto, nebo jak to vlastně je?
Mluvčí 3
Začíná to vlastně vždycky nějakým vlastně prvním kontaktem, potkání buď vlastně u mě v ateliéru v Trutnově, anebo se vlastně potkáme, kde je potřeba, Praha, Brno, záleží samozřejmě na domluvě. A první schůzka vlastně probíhá tak, že se nějak seznámíme, abych já věděl vlastně, co ten člověk jako má rád, a začneme se postupně dostávat k tomu produktu, co vlastně od toho ten člověk očekává, v jakém by to mělo být stylu a jaké ty přesně detaily by člověk chtěl, že opravdu je na výběr z široké palety, jak kůží, ale nejenom barev, ale i typů, vlastně typů nití a hromady vlastně přesně těchhle detailů. Takže první schůzka je taková vlastně základní pro orientaci, abychom si řekli, jaký výrobek, jaký výrobek by měl být to finále. A další schůzka pak je zase buď osobně, nebo vlastně to pak probíhá často i vlastně online, když to třeba možnosti nedovolují, tak tam je vyloženě už konkrétní návrh, i cenový, vlastně rozkreslení veškerých detailů, aby ten člověk vlastně měl takový jako nástřel: 'Ano, takhle by ten můj kousek mohl vypadat.' A tam se ještě dohadují poslední nějaké detaily a pak už si řekneme, jestli do toho jdeme, nebo ne. Potom jsou zhruba nějaké 3 až 4 týdny výroby, a během které vlastně se občas stane, že zákazník si třeba ještě vzpomene: 'Ještě by se mi líbilo tohle, ještě bych možná změnil tohle, teď jsem se bavil tady se ženou, tak by bylo hezčí jako prostě ještě něco jiného.' Takže vlastně i tyhle věci se snažím vždycky, když to jde, nějakým způsobem zakomponovat, aby ten člověk byl vždycky jako maximálně spokojený s tím výrobkem.
Mluvčí 1
Hm. Když třeba.
Mluvčí 2
No, povídej.
Mluvčí 1
Když třeba, já nevím, bereš inspiraci, jak vyrobit nějakou tašku, tak si třeba vezmeš inspiraci od módních návrhářů? Protože mi třeba tady ta trošku, tady tato taška připomíná značku Hermès a tady ta druhá mi trošku připomíná s tím znakem Louis Vuitton, jenom trochu. Jenom se jenom ptám, kde to bereš tu inspiraci, protože jak známe, tak módní průmysl se jakoby trochu opakuje, nebo když někdo něco vymyslí, nějaký nový trend, tak další návrháři to už jakoby kopírují. Nebo jak je to teda u tebe?
Mluvčí 3
No, zrovna právě u té černé tašky, tak tam jsem k tomu monogramu vlastně přišel, takže jsem dělal pro značku, která dělá vlastně, dělá kosmetiku pro muže, tak ta si vlastně ode mě objednala vlastně velkou tašku jako duffle bag a přesně na to ten majitel chtěl udělat přesně jako monogram písmena B ve specifickém fontu. A tak jsem si říkal: 'Okay, tak jdeme do toho.' A ta taška potom vypadala nádherně, říkal jsem si: 'To s tím monogramem vypadá perfektně, na té kůži je to prostě krásně vidět, je to detail, který vlastně neřve, není to nic agresivního, nesvítí to barvami, je to opravdu takové, že si toho člověk vlastně všimne až vlastně v detailu, jo, že z dálky to vidět tolik není.' A říkal jsem si: 'Tak to je krásný detail, to bych, to bych si rád zařadil prostě vlastně i do svého portfolia.' A to vlastně byla celá myšlenka, takže nebylo to vyloženě od nějakého vlastně návrháře cizího, ale na základě zkušenosti.
Mluvčí 1
A tady, promiň, a tady tato taška vznikla jak?
Mluvčí 3
Tahle vznikla tak, že jsem si říkal, bylo by krásné mít vlastně velkou tašku jak na rameno, tak do ruky, a chtěl jsem tam vlastně přesně zakomponovat to, aby tam bylo to logo vlastně s tou výšivkou, což tím, že ten proces jako výroby je jinačí, než když se vlastně to logo razí nebo se tam dává ještě třeba laserem, tak tady si to vlastně žádá specifický přístup k tomu, aby se to celé vlastně správně zakomponovalo, že jak ta kůže na tom logu, tak tahle ta tak je vlastně jiná, není to jeden kus. Takže tím, že ta výroba je taková složitější, tak jsem se snažil přesně vyrobit kus, aby to, aby to padlo, takže je to tady takhle jako elegantně s rámečkem a vlastně ten tvar vychází z nějakých vlastně standardních tvarů, aby to bylo přesně na počítač. Tahle je zrovna ne úplně třeba jako tolik hluboká, aby to prostě mělo takovou slim fit línii.
Mluvčí 2
A jaká je třeba tvoje cenová relace? Od jakých cen do jakých částek se vlastně pohybují ty tašky, co vlastně vyrábíš?
Mluvčí 3
Teďka momentálně, když vezmu vlastně úplně tu kolekci Saint Dominique, teďka vlastně těch prvních kousků, tak je to zhruba od nějakých 14 do 26 tisíc, takováhle relace. A samozřejmě záleží, když je už kabelka vlastně ušitá a je v nabídce, tak je samozřejmě o něco levnější, než když pak řešíme přesně s člověkem na míru, kdy už se vlastně ten produkt upravuje, tak tam ta cena se samozřejmě odvíjí prostě od toho, jaká je, jaká je časová náročnost.
Mluvčí 1
Každý kus je vlastně originál.
Mluvčí 3
Jo, jo, záleží, záleží opravdu na tom, jakou má člověk preferenci. Jo, dá se, dá se toho vymyslet mnoho.
Mluvčí 2
A co tam je vlastně za kůži na té kabelce?
Mluvčí 3
Tohle je toskánská kůže, je to druh alče a je to vlastně hovězina, takhle vlastně s tímhle specifickým designem.
Mluvčí 1
A na té druhé tašce, když tady máme jednu, tak abychom viděli.
Mluvčí 3
Druhá je to, je to vlastně stejný, stejný typ, jenom, jenom, jo, jo, je to hovězí a je to vlastně jenom jako jiná barva, ale jinak ten typ, ten typ je vlastně stejný, takže je to, je to, je to toskánsko, no.
Mluvčí 1
Zeptám se, co mimo tašek ještě děláš? Já se zeptám, pásky?
Mluvčí 3
Ano, opasky taky.
Mluvčí 1
Boty, ještě ne.
Mluvčí 3
Boty, řekl bych jako ještě ne a asi spíš to ne, není to určitě jako cíl, protože to je zas na to se to jak naučit, zas dalších několik let. A hlavně to vybavení vlastně strojové je u těch bot, řekl bych, daleko náročnější než vlastně u výroby, u výroby kabelek, batohů, peněženek a tak dále. Ty boty jsou opravdu jako specifičtější a drahá, velmi drahá věc na výrobu, no.
Mluvčí 1
Jak vlastně všechno zvládáš tuto svoji práci, která tě teda naplňuje, baví, ale plus svůj osobní život? Ještě k tomu třeba sport, jestli máš na to čas.
Mluvčí 3
No, tím, že Saint Dominique je vlastně velmi jako značka jako hodně mladá, je to vlastně nějaké vlastně třeba zhruba dva měsíce, kdy to mám v hlavě, kdy to vymýšlím a jsou vlastně teď teprve jako první produkty, tak vlastně veškerý čas, když to tak vezmu, tak přesně trávím v ateliéru buď přesně přípravou výrobků, nebo přípravou třeba jako videí na Instagram, aby to, aby ta značka byla vidět, protože to je něco, čemu jsem se dřív úplně nevěnoval a byl jsem čistě jenom v té výrobě a neměl jsem moc ani vlastně jako čas na to řešit všechny tyhle věci. A teď se snažím přesně kloubit správu sítí, střih videa, do toho ještě přesně vyrábět, vlastně vymýšlet ty modely, komunikovat vlastně s butiky, kde ty, kde ty výrobky svoje mám. Takže to kloubení je náročné. A byla tam otázka na ten sport, tak já to u sebe mám tak, že můžu být tři dny po sobě v ateliéru, ale čtvrtý den už vím, že bych tam jako neudělal nic kloudně a potřebuju to vždycky proložit tím sportem. A vím, že když je nějaký jako větší tlak a tím sportem to neproložím, tak prostě pak jako člověk z toho není jako šťastný ani z té výroby. Jo, takže pro mě je ten sport vlastně takový, jak to říct.
Mluvčí 1
Motivátor?
Mluvčí 3
Motivátor a vlastně něco, co mně jako vlastně dodá hodně energii. A člověk, když to je třeba to plavání, které mám, které mám hodně rád, tak u toho člověk vlastně nic neposlouchá, je vlastně sám ve svojí hlavě, přemýšlí si. A přesně u těchhle sportů, kde člověk třeba u toho neposlouchá, já nevím, třeba hudbu a tak, tak mě u toho napadají přesně, co se značkou udělat jinak, jaký model. Takže já vždycky, když nejradši jako běhám úplně bez ničeho, ale stejně si vždycky občas stejně něco jako vezmu, když nic nemám, tak si aspoň nahraju nápady prostě na diktafon do hodinek třeba, abych opravdu měl nějaký jako věc, jak si to zaznamenat, protože ty nápady jako jsou super a vždycky si říkám, jo, až přiběhnu, tak si to napíšu. To nikdy nevyjde, takže vždycky přijde nápad, nějak to zaznamenat, aby se k tomu pak člověk mohl vrátit.
Mluvčí 1
Slyšel jsem takovou jednu věc. Máte ložnici a u postele ještě ješicí stroj, nebo už ne?
Mluvčí 3
Už není, už není řadu let, ale řadu let byl, no. Jo, jako opravdu v těch, v těch začátcích. Ale když jsem měl vlastně první vlastně průmyslový stroj, tak to pro mě opravdu byla jako meta, opravdu jako stroj za 30 tisíc, tak to už pro mě jako bylo něco, říkám si, jo, tak teď už to tak jako je vážné. A vážné to na jednu stranu bylo, na tu druhou jsem ho opravdu měl daný prostě ve svém dětském pokoji jako doma a tam jsem prostě začínal šít první kousky, no. Takže teďka, když koukám zpětně na ty fotky z toho, když jsem tam přesně pro sousedku dával dohromady třeba vak, jo, tak to prostě vypadá strašně jako, strašně vtipně, no, když na to takhle koukám jako zpětně, jaké byly ty začátky, když to teď porovnám přesně s ateliérem, čtyři šicí stroje, kosička, štípačka a všechno vlastně tohle vybavení, no.
Mluvčí 1
Ty jsi říkal, že jsi z Trutnova, máš tam ateliér a zeptám se, když nás někdo bude poslouchat a bude chtít vědět nebo víc o tvých produktech, tak tě samozřejmě najde na sociálních sítích, ale zeptal bych se třeba já rád, když bych si koupil tašku, tak ji chci si ošahat. Je tady někde nějaký butik nebo obchod, kde tvoje výrobky najdeme? V Praze třeba?
Mluvčí 3
V Praze zatím bohužel není, ale plánuji vlastně v příštím roce jak ateliér, tak i sebe vlastně přesouvat více do Prahy, takže byla by tady konečně vlastně možnost vyloženě si na ty výrobky jako i šáhnout a přivonět. A je samozřejmě to dobrá poznámka, protože vlastně tyhle věci se přesně prodávají jako po hmatu, po vůni, aby ten člověk vlastně tu emoci z příběhu a tu emoci z toho materiálu měl, než když to vlastně vidí přes ten displej, přes ten se vlastně tyhle věci na míru vlastně komunikují dost těžko.
Mluvčí 2
Jaká je tvoje přidaná hodnota oproti podobným dražším značkám?
Mluvčí 3
Je to třeba z recenzí jako zákazníků to, že si člověk může koupit i třeba jako kvalitní věc, ale už si vlastně musí jako vybrat vlastně z nějaké jako palety barev, vzorů, druhů. A u mě to je tak, že opravdu člověk má opravdu vlastně téměř neomezenou možnost si vlastně přesně vybrat úplně jako to, co chce. Jo, což vlastně u tradičních i třeba dražších značek vlastně v podobné cenové relaci, tak tam ta možnost není, že si vždycky musí jako vybrat něco, co už je. Tady si vlastně vybere to, co teprve bude. Takže o tom, to je vlastně na tom to zajímavé a ta přidaná hodnota, že ten výběr, ta variabilita, že člověk vlastně u výběru jak kabelky nebo batohu nebo ještě jiného doplňku, tak vlastně může být kreativní a z nějakého třeba každodenního shonu, tak může prostě jako se uvolnit a být kreativní a říct si, jo, teď tak teď zpomalím, zamyslím se, co bych chtěl, jak bych to chtěl. Tak to je vlastně jako zážitek a zážitek plus vlastně výrobek jako dohromady.
Mluvčí 2
A myslíš, že by to takhle šlo vlastně stíhat i kdybys měl tu poptávku daleko větší třeba, kdy už bys prodával 100 kusů, 200, 300 měsíčně, tak že by to pořád šlo takhle stíhat, že by ti zákazníci vyloženě k tobě chodili jeden po jednom a dalo by se to takhle dělat i při nějakém větším odběru?
Mluvčí 3
No, při 100, 200 kusech určitě ne. Tam tím, že třeba tahle taška jako je výrobně zhruba nějakých jako 24 hodin plus, tak to do toho měsíce člověk jako nenarve ani kdyby, ani kdyby chtěl. Ale jak to říct, no.
Mluvčí 2
Nebo máš vůbec v plánu to začít dělat potom jako ve větším, nebo už jenom takhle, že bys vyloženě měl jenom nějaké zákazníky a dělal jim to?
Mluvčí 3
Že by to bylo jako premium značka, jasně. Za mě úplný vlastně ideál, kam bych se chtěl dostat, mít přesně, vlastně přesně klientelu, kterým vlastně budu přesně vlastně šít tyhle výrobky na míru. Samozřejmě to nebudou moct být de facto ani jako desítky kusů jako měsíčně, jo. Myslím si, že kdyby to bylo třeba u těch kabelek, batohů, tak to budou opravdu vlastně jednotky kusů měsíčně. A tím, že to bude vlastně tímhle způsobem omezené, tak se tomu bude moct dát vlastně věnovat ten čas, aby ten výrobek byl jako perfektně kvalitní. A tohle by za mě vlastně bylo ideál, mít vlastně přesně segment vlastně výrobků na míru, kde si člověk vybere, plus kolekci, jako jsou třeba vlastně takhle ty tašky, které by si vlastně člověk mohl rovnou vybrat, koupit v rámci showroomu a měl by vlastně tu věc hned.
Mluvčí 1
Prostě takový prémiový výrobek, na který se bude stát fronty, jo, a budou chtít všichni tu tašku. A ono je docela dobré, jako ty tu tašku vždycky jsi ty tam od prvopočátku, když se vyrábí, je to tak. Ty jsi ten. Máš ještě někoho třeba jako k tomu nějaké své zaměstnance, nebo jenom jsi ty?
Mluvčí 3
Zatím, zatím zaměstnance nemám, zatím opravdu veškerý vztech, veškerá práce s tou taškou, tak je opravdu jako na mně. Můžu opravdu jako říct, tohle celé jsem jako ušil já a bylo to za takový čas, no.
Mluvčí 1
Že to celé od A do Z, všechno jsi udělal ty.
Mluvčí 2
Takže máš prostě jakoby nějaký cíl, věnovat se nějaké top sortě lidí, kterým prostě budeš vytvářet věci na míru, nechceš cílit na tu kvantitu, ale jenom na tu kvalitu, s tím, že ti lidi si odnesou i ten zážitek, nejenom ten produkt. Takhle?
Mluvčí 3
Přesně tak. To je jako pro mě ta přidaná hodnota a nejenom vlastně pro toho zákazníka, ale i pro mě, protože já když vlastně s těmi lidmi můžu jednat a bavit se o těch materiálech, možnostech, tak to je jedna z věcí, která mě extrémně baví v tom procesu. Takže já vždycky, první věc je bavit se se zákazníkem, pro mě úplně vlastně super, je to nějaký osobní kontakt. A to je jedna velmi věc, která mě na tom baví. A druhá je přesně to předání, když pak já přesně live vidím nadšení toho zákazníka vlastně z toho výrobku, tak mě to pak prostě taky lidsky jako zahřeje u srdce, že si říkám, teď jsem tady jako věnoval ten čas tomu produktu, prostě malé třeba desítky hodin a pak vlastně vidím tu radost, tak je to vlastně, to je vlastně strašně jako pěkný pocit.
Mluvčí 1
Prostě taška spojuje, tvá taška spojuje. To je pěkné. Jo, jo, jo. A zeptám se, ty třeba by ses chtěl někdy spojit s nějakým módním návrhářem, ne na ty tašky, které vyrábí, ale třeba oblečení, že byste to dali dohromady s tím, že on má určitý, určité nějaké, nějakou módní záležitost, že se nosí ty třeba, já nevím, teďkom, já nevím, nějaké barvy nebo něco, oblečení, a ty k tomu budeš dodávat tašky jakoby na míru k tomu oblečení nebo něco takového?
Mluvčí 3
No, je to jeden určitě z nápadů, který mám v hlavě, ale tím, že ta značka je zatím hodně čerstvá, tak se úplně takhle do těch spoluprací zatím, zatím jako pouštět nechci, ale už to mám jako opravdu jeden z nápadů, co by se mi vlastně líbilo se takhle vlastně s někým spojit, ať už to bude třeba umělec, který jako dělá, že není třeba vyloženě jako ve fashion, ale je to, já nevím, třeba jako obrazy, pop art, tak tyhle věci, tak zkusit vlastně propojovat a takhle, jak to říct, propojovat a jít z oboru do oboru.
Mluvčí 1
Přesně, zrovna mě jeden takový i napadl, ale to si necháme až později. A přesně mě takhle napadlo, že by se to dalo propojit, protože ten, kdo maluje obrazy, tak vlastně i to dává na ty třeba tašky nebo na to oblečení, ty své nějaké prvky a tak dále. Je to pravda?
Mluvčí 2
Chtěl bys mít třeba ty svoje tašky na nějaké módní přehlídce do budoucna, že bychom je viděli i na nějakém mole jít s nějakými modelkami pěknými?
Mluvčí 3
Určitě, jako by to bylo super se takhle vlastně k tomuhle dostat, ale jako nechci vyloženě nic jako uspěchávat, je to teďka opravdu dva měsíce, vlastně opravdu jako velmi jako čerstvá.
Mluvčí 1
Krátká doba.
Mluvčí 3
Krátká doba a že se toho hodně jako nestíhám, prostě ty věci, takže jsem jako rád za tím, že musím se v tom nějak jako najít, abych jako všechno zvládal a ještě do toho jako přehlídky a tak, tak je to, bylo by toho hodně a tím, že ty věci všechny vyrábím já, tak jsem strašně jako limitovaný tím, že kdybych měl několikero butiků, tak prostě v každém by třeba měly být aspoň dva, tři kusy a už jich dva, tři kusy do deseti butiků je záležitost na tři měsíce. Jo, takže musím vždycky si říct, tohle bude tady, tady je největší jako šance, že by se, že by to mohlo najít svého zákazníka. Takže vždycky to takhle, vždycky se to musí nějak balancovat, protože ten čas je nějakým způsobem jako omezený, no.
Mluvčí 1
A na závěr, když zrovna nešiješ, nebo dobře, nesportuješ, nebo nejsi třeba u grilu, protože rád griluješ, co je, jak ty nejradši odpočíváš?
Mluvčí 3
No, to je těžká otázka, protože se k tomu moc úplně moc často nedostanu. Ale pro mě ten relax, pro mě ten relax je, když jako nic jako neposlouchám, jsem ideálně jako sám v hlavě, sám se sebou a jako buďto je to ten sport, kdy člověk má tu fyzickou aktivitu, která ho taky nějakým způsobem jako hezky formuje, vyčištění hlavy a asi takhle za mě, jako nemám vyloženě asi úplně specifickou věc, při které bych jako relaxoval, zatím jako nemedituju, takže, ale možná budu muset začít někde.
Mluvčí 1
Jaké máš motto? Životní motto. To je těžké.
Mluvčí 3
To je bez přípravy velmi těžká otázka.
Mluvčí 2
Překvapil, viď? Nebo ne motto.
Mluvčí 3
Takhle, jedno motto mě napadá a je s tím vlastně spojená i taková vzpomínka, když jsme ještě na gymplu, tak dělali vlastně, nevím, jestli to bylo v rámci výtvarky, nebo jestli to byla nějaká jiná činnost, tak vím, že jsme vlastně měli přesně tvořit nějakou jako kresbu a měli jsme tam vlastně vtisknout náš vlastně oblíbený citát nebo nějaké jako motto a vím, že já jsem tam měl, protože vím, že jsem koukal přesně na tu fotku, že jsem si to tehdy vyfotil a teďka na mě vyběhla po xy letech, tak vím, že jsem tam měl 'Každý sen začíná prvním krokem' a nejsem si úplně jistý, kdo je původní autor, ale tohle vlastně, když si vzpomenu na motto, tak si vlastně vzpomenu na tohle, jako začíná prvním krokem.
Mluvčí 1
Prostě to tvoje motto.
Mluvčí 2
Je to pravda, ale.
Mluvčí 3
Tak teď už je moje.
Mluvčí 1
Je. Dominiku, náš čas je u konce. My bychom ti rádi s Honzou poděkovali, že jsi dorazil a nasdílel s námi svůj příběh, zkušenosti, pohled do světa módy, módní tvorby a budování značky. Bylo to nejen pro mě, ale i pro nás i doufám pro ostatní velkou inspirací a příjemné povídání.
Mluvčí 3
Děkuju moc za pozvání.
Mluvčí 2
Tak já bych ti chtěl za nás taky poděkovat za velmi fajn rozhovor a budeme se těšit za pár let třeba u dalšího dílu společně.
Mluvčí 1
Zároveň děkujeme Newton University a Newton TV za to, že tady můžeme tvořit a dělat skvělé podcasty pro vás.
Mluvčí 2
A já bych vás chtěl všechny pozvat, abyste.
