Mluvčí 1
Vítejte u podcastu "Dva na jednoho". Jsem František a vedle mě sedí Honza. Do našich podcastů si zveme inspirativní studenty, absolventy Newton University.
Mluvčí 2
A naším dnešním hostem je Tomáš Rulík, těch profesí tady má víc. Je to moderátor, model, stage manažer, podnikatel, člověk... a ještě student Newtona, který dokazuje, že odvaha a disciplína mohou změnit celý život. Tome, vítej tady u nás.
Mluvčí 3
Ahoj. Moc mě těší, že tady můžu být s vámi, a vážím si to.
Mluvčí 1
Tomášův příběh je důkazem toho, že i těžký začátek může vést k obrovským úspěchům. Tome, začneme úplně od začátku, od toho nejdůležitějšího: jak tě šikana na základní škole ovlivnila a jak dnes se cítíš, nebo tehdy ses cítil takhle?
Mluvčí 3
Abych řekl pravdu, dnes teda se cítím už skvěle. Děkuju. Myslím si, že mi to hodně pomohlo si vybudovat sebevědomí a začít mít sám sebe rád. A vlastně to mě i inspirovalo k tomu začít s modelingem, který mi pomohl nejvíc s tím sebevědomím.
Mluvčí 1
A to byla pro tebe jakoby taková výzva?
Mluvčí 3
Ano. Já jsem vlastně si chtěl dokázat to, že jsem... že nejsem ošklivý, že jsem jako hezký a že dokážu mít kamarády, a že nevypadám prostě špatně. To jsem si v té době jako přijmul, že jsem prostě na kraji společnosti a že nejsem nic extra. A potom se mi nabídlo dělat modeling, tak jsem tu příležitost uchytl. A potom se mi ozvala ta agentura, která mě zastupuje dodnes, a modeling se mi docela rozjel. A strašně mi to pomohlo s tím sebevědomím a jsem na to moc jako pyšný, a hlavně jsem za to vděčný.
Mluvčí 1
Já se ti, promiň, vrátím ještě k tomu k té šikaně, protože hodně studentů nás bude poslouchat a někteří se s tím setkali. Co vlastně, jak tě šikanovali a proč tě šikanovali?
Mluvčí 3
No, smáli se mi hlavně kvůli mému vzhledu. Já jsem prostě měl v mládí takovou jako dlouhou bradu a zároveň jsem si i v 8. třídě vyrazil zuby, takže všude po třídě kreslili bezzubýho kozla. A já jsem to bral jako hodně... docela mě to jako zraňovalo, že prostě... že jsem se nechtěl ani jako usmívat, že mám dlouhou bradu, že asi nejsem prostě jako normální nebo jako hezkej. A potom najednou dneska mě ta moje dlouhá brada dokáže živit. Takže to je docela jako vtipnej paradox a přijmout jsem to, jak vypadám, a to mě jako hlavně udělalo šťastným. A kdybych měl někomu poradit, tak prostě názory ostatních nic jako neznamenají, všechno je to jenom ve vás. A já jsem toho důkazem, že mít hlavně sám sebe rád, přijmout to, že něco holt změnit nejde. Samozřejmě můžeme na sobě pracovat, ale hlavně mít sám sebe rád.
Mluvčí 2
Já bych se teď přenesl k něčemu pozitivnějšímu. Jak vlastně probíhal ten moment, když jsi dostal tu nabídku dělat modela, a proč ses vlastně rozhodl do toho jít?
Mluvčí 3
Tak já jsem se do toho rozhodl jít hlavně kvůli tomu, abych si dokázal, že nejsem teď teda jako ošklivej. A oslovoval jsem v jednom jako období agentury, nikdo mě nepřijmul. A potom jsem narazil na českého návrháře Jana Černého, tak jsem mu prostě napsal: "Čau, já jsem Tomáš, chtěl bych dělat jako modeling a strašně se mi líbí tvoje práce, nemám s tím zkušenosti." A on se mi ozval nazpátek a řekl, ať přijdu na casting, na přehlídku. Tak jsem tam šel, casting jsem vyhrál, přehlídku jsem šel, a potom se mi ozvala ta agentura, že by mě chtěla zastupovat. A to byl pro mě jako neskutečnej moment, že vlastně jsem si tím dokázal spoustu věcí a udělalo mě to jako v tu chvíli velmi šťastným.
Mluvčí 1
Říkal jsi Jan Černý. Ty od něho nosíš nějaký kousky, je to tak?
Mluvčí 3
Ano, Jana Černého mám velmi rád a moc se mi jako líbí jeho design. A zrovna mám i na sobě jeho kalhoty a jsou velmi pohodlné, doporučuju.
Mluvčí 1
Všiml jsem si, máš od nich i... od něho i tričko, tílko, si pamatuju.
Mluvčí 3
Mám od něho spoustu triček, boty a i to tílko, které jsem ti ukazoval, pochlubil jsem se.
Mluvčí 1
Přesně, přesně tak. Já se zeptám: jak tě přijmul Jan Černý? Jak tě přijmul? Jak tě přijmul, to znamená, že...
Mluvčí 3
Ještě jednou, jo, jo.
Mluvčí 1
Jak tě přijmul Jan Černý, že jsi tě jakoby vybral jako modela pro sebe?
Mluvčí 3
No... můžeme to ještě nějak specifikovat? Já to moc nechci.
Mluvčí 1
Určitě. Jan Černý...
Mluvčí 3
To je taky blbě položená otázka.
Mluvčí 1
Jan Černý jsi člověk, se kterým ses setkal a nosíš od něho věci. Samozřejmě děláš mu taky propagaci. A chtěl jsem se zeptat, jaký máš s ním vztah.
Mluvčí 3
Tak Honzíka už beru jako svého kamaráda. Hodně, jakoby často mu dělám fit fittingy před jeho přehlídkou. A vždycky, když tu přehlídku pro něj můžu jít, tak taky je to pro mě taková nostalgická věc, že vlastně díky němu jsem spravil svoje sebevědomí, dostal jsem se k modelingu a on mi vlastně otevřel tu cestu, kterou i dneska se dá říct kráčím. Honzíkovi jsem velmi vděčný a mám ho za to velmi rád a vídáme se.
Mluvčí 1
Modeling není jenom o focení. Jaké byly tvoje začátky, jako psychika, odmítání, diety, nebo dieta, nějakej tlak, cestování?
Mluvčí 3
Ze začátku jsem si to moc neuvědomoval, že to může mít nějakej dopad na moji psychiku. To se projevilo až časem, když jsem letěl poprvý do Milána. Tak tam vlastně žiješ s ostatníma modelama na apartmánu a když vidíš, že jako ostatní mají každej den prostě nějakou zakázku, focení, a ty tam tejden sedíš jako na gauči a nemáš nic, tak ti to začne trošku lézt na mozek a začneš si vlastně zase říkat, jestli seš dostatečně na to krásnej, jestli na to máš a co ti jako chybí, proč jsou oni lepší a tak. Ale to je úplnej bullshit, protože každej je něčím výjimečnej a prostě zrovna že ten klient jako nehledá modrý oči nebo delší vlasy nebo tak, tak to ty neovlivníš a prostě musíš vždycky čekat na tu příležitost. Je to hlavně... jako modeling není práce jenom o tom focení a natáčení, je to hodně o tom čekání, o tom se starat o sebe, mít tu linii. A to bych jako řekl tý psychice, že to není jako jen tak jednoduchý. A to bych jako hlavně doporučil i ostatním, nepoměřovat se s ostatníma modelama, protože každej je prostě výjimečnej sám za sebe. A teď k tý linii, tak nemáme přímo jako třeba váhu, což se jako hodně si lidi myslí, že musíme držet nějakou váhu, musíme držet nebo vejít se do nějakých mír. Protože kdybych měl prostě obrovský svaly a měl na prsou 100 cm, tak nezapnu košili a v Itálii by mě nechtěli na focení. Takže jsem... takže než jsem letěl poprvý do Milána, tak jsem musel na prsou ztratit 2 cm, myslím. A myslím jako, že to je normální, prostě si držet nějakou linii, že to není nic jako špatného. Samozřejmě někteří lidi, může to na ně, na jejich psychiku mít špatnej dopad, ale zase děláme to jako kvůli... buď to chceme dělat, nebo ne. Takže buď to přijmeme, tady ty pravidla, nebo ne. Ale není to nic tak jako těžkýho.
Mluvčí 1
S tím modelingem je velkej tlak na tebe, že jo, a potom to cestování. Jaký třeba tlaky tam jsou na tebe?
Mluvčí 3
Dneska už vlastně skoro žádný, protože jsem si to naučil si to na 100 % užít. A beru to spíš tak, že si udržuju tu svoji schránku, si udržuju prostě co nejvíc jako krásnou. A když přijde ten job, tak jsem na něj připravenej. A tlak je nejvíc asi v tom, abychom všude byli včas, chovali se hlavně správně, jako vůči klientovi. Já s tím chozením včas mám trošku problém, to hlavně v Miláně. Tam přijdeš od 9 na focení, ale ostatní přijdou třeba o půl desátý. Takže jsem tak začal chodit i v Česku, ale tady to takhle nefunguje. A tlak, ano, je tam tlak ze strany klienta, ale zase pokavaď se k tomu ty postavíš správně a snažíš se to užít, tak tam není asi jako nic špatného, co bych chtěl jako vyloženě zmínit.
Mluvčí 1
Mluvil jsi, jak říhodně mluvíš o Milánu, a tam ses s někým sešel?
Mluvčí 3
Miláno bylo úžasný a dostal jsem tam vlastně práci u Giorgia Armaniho a viděl jsem pana Armaniho na chodbě, když jsem si ráno kráčel do showroomu. Byl jsem velmi za tento moment vděčný, ale byl kolem něho obrovský tým asistentů a lidí, takže jsem se bál jít jako pro fotku. Ještě k tomu, když jsem tam pracoval, tak mi to přišlo docela neslušné, ale pana Armaniho jsem viděl, jsem za to vděčný, mohl jsem tam pracovat a snad v budoucnu udělám s ním nějakou kampaň. To je jeden z mých cílů v Miláně.
Mluvčí 1
A třeba Donatella Versace, viděl jsi ji tam?
Mluvčí 3
Neviděl jsem, bohužel.
Mluvčí 1
Ještě se tím pojí cestování. Říkal jsi teda Miláno, Madrid ještě, vím, že jsi hodně cestoval do Madridu. A co třeba za oceán?
Mluvčí 3
Ještě k tomu Madridu, to byla skvělá věc, protože mi v pondělí napsala bookerka, že potřebují čtvrtek, pátek někoho v Madridu na focení a že jsem... a že si mě klient předvybral. V úterý mi přišlo potvrzení, že letím, ve středu jsem se sbalil a ve čtvrtek ráno jsem letěl do Madridu fotit pro Esquire. A bylo to úplně skvělý, co bylo jako jeden z nejlepších zážitků, že prostě skoro ze dne na den jsem mohl sedět v letadle, pracoval jsem v Madridu, chodil jsem tam po památkách, nafotil jsem to, poslali mi potom ten časopis, mám ho doma vystavenej. To bylo skvělý, no. A k tomu za oceán... je to, mám to na svým to-do listu, že bych chtěl do Koreje letět. Ještě to musím nějak zkombinovat se studiem, protože studium je přece jen pro mě důležitější. Ale na té škole, kde teď studuju na Newton University, tak mi v tom hodně pomáhají a respektují vlastně tuto práci. Takže si... takže věřím, že to dokážu zkombinovat a poletím asi do Koreje. Uvidíme.
Mluvčí 1
To je skvělé.
Mluvčí 2
Vlastně to moderování pro Esquire.cz a Hej FOMO, tak jak ses k tomu dostal a co ti to vůbec dalo?
Mluvčí 3
To bylo skvělý, protože zase na tý základní škole, jenom se trošku vrátím, tak tím sebevědomím jsem moc neuměl jako komunikovat, mluvit na kameru, mluvit prostě ve společnosti. A s tím modelingem jsem trošku nabil toho sebevědomí a naučil jsem se víc trávit čas ve společnosti a komunikovat. A jednou, když jsem byl v práci, tak mi zavolal Lukáš Zachara, že potřebuje nějakého moderátora do videa pro Esquire, že budeme dělat video na Fashion Weeku. A já jsem z toho byl úplně překvapenej, protože mi to udělalo neskutečnou radost. A on, že bych jako se na to úplně přesně jako hodil, že jsem výřečnej, že dokážu být i vtipnej a tak. A já jsem to vzal, všemi deseti jsem byl pro. Natočili jsme, myslím, takhle asi čtyři videa pro Esquire. A potom mě vlastně i Jan Černý dohodil do Hej FOMO, abychom natáčeli, abychom udělali dvě videa z jakoby reportáž z přehlídky Jana Černého. Takže díky Esquireu jsem se dostal až do Hej FOMO a...
Mluvčí 1
Vysvětli nám pro diváky Hej FOMO.
Mluvčí 3
Hej FOMO, tak řekněme, že to je něco jako Blesk nebo nějakej jako... Ne, jako ne tak úplně jako bulvár, spíš nějakej informativní channel pro Gen Z.
Mluvčí 2
To je jak refresher prostě.
Mluvčí 3
Ano, ano, ano, něco jako refresher, ano.
Mluvčí 1
Vypracoval ses z beďáka až na stage manažera, je to tak?
Mluvčí 3
Ano, to byla vlastně moje brigáda na střední a teď se to stalo skoro mojí prací, každou víkendovou a vypracovat.
Mluvčí 1
Takže ty k tomu ještě máš teda, že děláš tady toto, beďáka jakoby.
Mluvčí 3
Ano, ano. Už nedělám.
Mluvčí 1
Jo, beďáka, ale stage manažera, takhle, pardon, jo, jo, ano, ano, ano.
Mluvčí 3
Ano, to je taky super zkušenost, protože jsem se... někdy jsem se nebál pracovat jako rukama, a takže bla, bla, bla, bla. Tak někdy jsem se nebál pracovat rukama, takže jsem si našel tady tu brigádu přes kamarádama, kam jsem chodil už, to budou asi čtyři roky. A dneska už poslední dva roky dělám stage manažera, takže se na stagi setkávám s těma artistama, hudebníkama a vlastně řídím plynulej chod tý stage, což je super brigáda, super zážitky.
Mluvčí 1
Takže každý víkend tě tam můžeme takhle najít.
Mluvčí 3
Skoro každý víkend, ano, ano.
Mluvčí 2
Miluješ podnikání. Co tě k tomu vedlo zkoušet tolik rozdílných oborů, jako je řeznictví, vidíme tady med, včelaření a floristika.
Mluvčí 3
Já vlastně ještě furt nevím, co bude moje životní kariéra. Dělám toho spoustu, od modelingu až po toho stage manažera a strašně rád zkouším nové obory. A hlavně při manuální práci člověk strašně relaxuje, nebo já tedy to tak mám. V tom případě jeden kamarád mě oslovil, jestli jim nechci pomáhat s kytičkama v hotelech. Je to Ivan Šabla, tůra mě oslovil, a s Danem Matulou. A takže jsem řekl: "Jo, všema deseti, já pomáhám jim dělat třeba vánoční výzdobu nebo kytičky v hotelech a je to super." A to řeznictví, tak kamarád si koupil řeznictví a potřeboval pomoct, takže jsem ve dvě hodiny ráno jezdil do řeznictví, porcovali jsme maso a potom jsme ho rozváželi. A když si vezmu, že potom... a když si vezmu, že odpoledne jsem musel jít třeba na focení, tak to byla jakoby taková zajímavá zkušenost, že... co to meleu tady za hovna... tak, počkat, jak se tomu říká? Kontrast, jo, jo, jo.
Mluvčí 2
Ne, ale jakože docela dobře si to pamatoval.
Mluvčí 1
Takže kontrast, ano.
Mluvčí 3
Jo. A když si vezmu, že potom odpoledne jsem musel jít třeba na focení z toho řeznictví, tak je to super kontrast, kterej mě jako nabíjí a dodává mi to docela motivaci. A strašně rád zkouším nové věci, no.
Mluvčí 1
Jak třeba na tebe přišli, jak jsi říkal třeba, že máš rád kytičky, že zrovna třeba děláš výzdobu pro hezkej, krásnej hotel Four Seasons nebo třeba i další hotely, jak na tebe přišli? Jak ses k tomu...
Mluvčí 3
Modeling mi přinesl spoustu kontaktů. A protože modelové často nedělají jenom modeling, ale dělají i zajímavý práce, takže vlastně můj kamarád Dan Matula mě oslovil, jestli jim nechci třeba pomoct s těma kytičkama. Takže je to přes modela, ano.
Mluvčí 1
A třeba v nějakých i prodejnách děláš třeba ty kytičky?
Mluvčí 3
Ne, ne, ne.
Mluvčí 1
Jenom v hotelech.
Mluvčí 3
Ano, ano.
Mluvčí 1
Jenom v hotelech. Dobře. A jak jsi říkal to řeznictví, to jsi boural i maso, nebo...
Mluvčí 3
Ano, ano. Já jsem tam chodil ve dvě hodiny ráno, potom nám ho navezli a já jsem tam třeba krájel stehýnka a potom jsem to vážil a pak jsem to rozvážel do ostatních řeznicví po celý Praze.
Mluvčí 1
Pojďme se tady vrátit, nebo tady to včelařství. Vidím, že tady je tvůj osobní brand, si děláš vlastně tvůj med. Co nám k tomu povíš, nebo co tě zase k tomu vedlo, že zrovna máš med?
Mluvčí 3
Vlastně mě k tomu přivedla moje maminka, kterou napadlo, že by chtěla včelařit, a já jsem řekl, že to je super nápad, že jí s tím chci pomoct. Takže vlastně s maminkou jsme pořídili včely a staráme se o to společně. A já miluju to, že to je prostě hmatatelnej produkt. A v dnešní době, kdy prostě si lidi nakoupěj nějaký věci z Číny a potom to přeprodávaj, tak se mi to docela hnusí a chci mít jako něco, v čem je vidět ta práce, ta manuální práce a ta duše toho jako produktu, že to je vlastně jako zpracované mýma rukama. Mám prostě malinký včelstvo, jako pracuju na tom já s mojí maminkou. Je to velmi limitované, je v tom duše, láska, všechno. Takže jsem chtěl udělat prémiový med tady.
Mluvčí 1
Prémiový med, značka prodává nejenom to, ale hlavně ten příběh. Takže k tomu budete mít i nějakej dopis, nebo jak to vlastně bylo?
Mluvčí 3
Ano, ano. Všechny produkty budou osobní, nebudou to prostě statisíce sklenic, ale třeba 100 na jaře a 100 na podzim. A med se teda bude jmenovat po mně, Honey Boy Tom. A moc se na to těším, kam až ten produkt budu moct dotáhnout.
Mluvčí 1
A zeptám se, protože tady Honza říkal, že med by se spíše měl dávat jako dárek. A tak se zeptám tebe, budeš to dávat jako dárek, anebo to bude prodejní nějakej artikl?
Mluvčí 3
Ano, tato myšlenka byla skvělá, protože když někam jdeme na návštěvu, tak třeba doneseme víno, čokoládu nebo nějakou flašku drahou, která vypadá jako luxusně a nedělá nám ostudu, tak proč bychom svým známým a své rodině nemohli třeba jako dárek koupit krásný med, kterej taky udělá radost, je zdravej, nebo není...
Mluvčí 1
Rozumím.
Mluvčí 3
Počkej, je zdravej, je to kvalitní produkt a myslím si, že to může nahradit v budoucnu třeba tu flašku vína nebo čokoládu.
Mluvčí 1
Dřív se dává, přesně tak, dřív se dával, nebo dřív se dávají vína. Já třeba, když teďkom už někam chodím, tak už vína ani nedávám, nebo nějaký láhve, ale spíš se snažím něco najít, něco jinýho.
Mluvčí 3
Tak to budeš moct dávat můj med, Františku, za chvíli.
Mluvčí 1
Ano, budu mít med, dávat tento med. Jasný. Zeptám se, co třeba, jak hodně cestuješ, tak čerpáš inspiraci taky z cest nebo z jiných měst. Chtěl bych se zeptat, chceš jako ty člověk, jako model, zůstat v České republice, anebo chceš být v zahraničí, kdyby jsi chtěl tu kariéru rozjíždět? Protože co si řekneme, že jo, vememe si, že jako model tady v Česku není tak...
Mluvčí 3
Chápu.
Mluvčí 1
Je to těžký.
Mluvčí 3
Ano, ano. To máš pravdu, já Česko mám velmi rád.
Mluvčí 1
Také.
Mluvčí 3
A teď, dokavaď jsem mladej a nemám tolik závazků, tak bych chtěl hodně cestovat a nebráním se tomu prostě třeba do...
Mluvčí 1
Prorazit.
Mluvčí 3
Ano, třeba do pětatřiceti, bydlet třeba v Miláně nebo kdekoliv jinde, kde zrovna budu moct odstartovat svoji kariéru. A potom bych chtěl ale své stáří prožít tady v Česku, to stoprocentně. Ale teď, dokavaď jsem volnej, tak chci to vyzkoušet co nejvíc a cestovat, co to jde.
Mluvčí 1
Jak říkáš, stáří, to znamená, do kdy model může, do jakého věku může dělat ten modeling?
Mluvčí 3
Tak v dnešní době to není úplně jako tak limitovaný. Pokavaď prostě seš krásnej muž, máš vousy a máš charisma, tak to můžeš jako dělat klidně do sedmdesáti, si myslím. Uvidíme. Třeba budu nejstarší model v Česku.
Mluvčí 1
Třeba. Vem si třeba Karla Gotta, to byl charismatickej pán.
Mluvčí 3
Ano, ano, správně.
Mluvčí 1
Jo. A i George Armani, charismatickej pán. To jsou krásný lidi. Dobře. Co, říká se v modelovém světě, co modelové a modelky? Jaký to tam vlastně je? Není tam nějaká zášť, nebo nějakým způsobem se třeba jako povzbuzujete, nebo naopak si tam závidíte? Jak to tam vlastně je, abychom byli v tom modelingovém světě?
Mluvčí 3
Já můžu říct maximálně tak svůj pohled. Já všem fandím a povzbuzuju, já nikomu nezávidím. Ale často třeba na přehlídce jsou prostě takový skupinky lidí, ty, kteří se tam furt koukají do zrcadla a opravují se, potom tam jsou ty ostatní, což většinou bývají kluci, který tam jsou akorát kvůli cateringu a velký srandě. Takže to je asi tak jako jediný, co bych k tomu řekl. A myslím si, že si nezávidíme. Nebo já teda ten jako úspěch přeju každýmu. Hlavně jsme každej jinej a každej tu cestu můžeme mít taky jinou, takže.
Mluvčí 1
Je pravdou, že máš takového super kamaráda, nevím teďkom, jak se jmenuje, vždycky tě vidím s ním, takovej černovlasej, myslím si, že teďkom i spolu bydlíte, jo, tak tam není závist nic.
Mluvčí 3
S Maxem, ano.
Mluvčí 1
Ano, ano.
Mluvčí 3
Ano, bydlím s Maxem, to je taky model. A v modelingu se velmi podporujeme a vždycky máme neskutečnou radost, když můžeme tu přehlídku jít třeba spolu, a to je potom největší sranda, když můžete s kamarády i pracovat.
Mluvčí 2
Ještě, aby nám diváci věřili, zkusíš udělat na kameru ten model face, jak jsme se o tom bavili?
Mluvčí 3
Není problém, můžu to zkusit, samozřejmě. Musím se, počkej, musím se jako dost trénovat.
Mluvčí 1
Takže my tě nebudeme rozptylovat, my se podíváme někam jinam.
Mluvčí 3
Ale budu rád, když to potom budete moct taky zkusit, protože to mě dělá jako největší radost.
Mluvčí 1
Abychom mě všichni lekli.
Mluvčí 3
Ne, to musíte, to nevím.
Mluvčí 1
To já neumím.
Mluvčí 3
Oukej, tak co, něco vážného třeba?
Mluvčí 2
Jako když jdeš prostě přehlídku na mole.
Mluvčí 3
Po mole, okej, okej. Do tamtý kamery, že jo.
Mluvčí 1
Ano.
Mluvčí 3
Asi tak. Trošku jako, trošku bradu dolů, prostě zpevnit a zároveň jako být jako uvolněnej, zbytečně nedělat žádný ksichty.
Mluvčí 2
Nemračit se, jasně.
Mluvčí 1
No, no. U tebe je známo, že nemáš rád make-up.
Mluvčí 3
Nesnáším make-up.
Mluvčí 1
Tak mi řekni, když přece jako každej model, nebo když tě fotěj, tak asi musíš mít make-up.
Mluvčí 3
Musím mít make-up, ale jsem strašně rád, když mi ho dělají prostě jenom takovej soft a nic extra, protože pleť jako nemám nějak špatnou. A vždycky říkám, že mám na make-up alergii, ale to lžu, protože nechci, abych ho dostal. Takže doufám, že to teď neuvidí každej make-up artista v Praze, aby se to nerozkřiklo.
Mluvčí 1
Seš náš student, student Newton univerzity. Vím, že tě ta práce nabíjí, baví, co děláš. Studium tě taky baví. Jak to ty zvládáš, studium a práci?
Mluvčí 3
Zrovna na této škole si strašně vážím toho, že to jde skvěle zkombinovat a že prostě na Newtonu respektují to, že nejsme na tý škole jenom kvůli studiu a že prostě máme vedlejší život, práci, anebo se snažíme rozjet to podnikání a že nás ta škola neskutečně podporuje. Takže to, že jsem si vybral Newton University bylo jako jedno z mých nejlepších rozhodnutí, si myslím, jako se studiem, protože se absolutně vůbec necejtím limitován a můžu i cestovat s modelingem. Samozřejmě musím se učit, to je jako jasný, ale že je to jako super.
Mluvčí 1
Že tě prostě škola, že naše škola tě podporuje.
Mluvčí 3
Strašně mě jako podporuje a zároveň i ty, Františku, to, že můžu být tady v podcastu, za to jsem taky strašně vděčnej a jsem za tuto školu jako velmi rád. A doporučuju to fakt jako každýmu, kdo prostě nemá přímo čas prostě jenom na studium, ale zároveň chce studovat, protože ho to zajímá, chce se naučit něco novýho a do toho zkoušet třeba podnikat. Takže to jako Newton tady v tom ohledu je super cesta.
Mluvčí 2
A co bys vzkázal třeba lidem, který se bojí chytit příležitost, protože si třeba nevěří z nějakýho důvodu?
Mluvčí 3
Hele, když si to vezme, že já jsem jezdil do řeznictví a zároveň jsem dělal modeling, takže si myslím.
Mluvčí 1
To je hrozně hezký, řeznictví a modeling.
Mluvčí 3
Takže si vyschl salámu na fotce. Takže si myslím, že jakoby zkombinovat všechno. Výmluva, že na něco není čas, tak to je nejhorší výmluva podle mě, protože pokavaď ten čas chci udělat, tak si ho jako udělám. A jestli se bojíte jako změnit, teď nevím, jak se tomu říká, zajetý koleje, jo. Pokavaď se bojíte vyjet třeba ze zajetých jako kolejí, tak jako co to je? Co chcete, aby z vás jako v budoucnu bylo? Prostě musíte uchytit každou šanci a zkusit to, i kdybyste to měli dělat jenom třeba měsíc, ale ze všeho jde si odnést nějakou pozitivní zkušenost, za mě.
Mluvčí 1
Prostě nebránit se výzvám.
Mluvčí 3
Ano, ano.
Mluvčí 1
Přesně tak. Taky to říkám, že výzvy jsou proto, aby člověk se nebál a zkusil to. Je lepší vždycky si říkat: lepší zkusit, než si říkat: mohl jsem to zkusit.
Mluvčí 3
Ano, než toho litovat. Přesně.
Mluvčí 1
Je to tak.
Mluvčí 2
Ještě řek bys nám nějaký motto, takhle na závěr?
Mluvčí 3
Doporučuju si každýmu najít filozofii života, abychom žili šťastný život.
Mluvčí 1
To má váhu, to má hloubku. Dobře, Tome, náš čas se bohužel už chýlí ke konci, nebo už je vyčerpán. Moc ti děkujeme, že jsi dorazil. Jsme rádi, že jsi tu byl s námi. Doufám, že jsi byl, a věřím, že jsi inspirací i pro ostatní. A tvůj příběh je opravdu velmi silný, otevřený a inspirativní.
Mluvčí 3
Já vám moc děkuju za pozvání, kluci. Jsem strašně rád, že jsem tu mohl být a říct pár slov o mé maličkosti a taky vám přeju hodně štěstí.
Mluvčí 2
Já bych chtěl taky poděkovat za moc příjemnej rozhovor. Snad se ti bude na medový farmě dařit, jak i v modelingu. A hodně štěstí ve studijní kariéře a v dalších kariérách do budoucna.
Mluvčí 3
Děkuju.
Mluvčí 1
Děkujeme Newton University a Newton TV, že zde můžeme tvořit tak skvělé podcasty se skvělými našimi hosty.
Mluvčí 2
A já bych vás chtěl všechny pozvat, abyste nás sledovali na všech různých platformách, jako je Spotify, YouTube nebo TikTok. A těšíme se s vámi u dalšího dílu Dva na jednoho zase příště. Ahoj.
