Mluvčí 1
Vítejte u podcastu "Dva na jednoho". Já jsem František a vedle mě sedí Honza. Do našich podcastů si zveme zajímavé a inspirativní studenty Newton University, kteří něco dokázali a mají co předat.
Mluvčí 2
A naším dnešním hostem je Anežka Jizbová, zakladatelka značky Cameroni.
Mluvčí 1
Značka Cameroni se specializuje hlavně na dámské obleky na míru. Tato značka spojuje eleganci, sílu a originalitu: dává ženám možnost obléknout se tak, aby vyjadřovaly svou osobnost i sebevědomí.
Mluvčí 2
Tak, Anežko, vítej.
Mluvčí 3
Ahoj, vítám vás.
Mluvčí 1
My tě také ještě jednou vítáme a já mám první otázku: Anežko, proč zrovna dámské obleky? Proč, nebo kdy tě to vlastně napadlo, jaký jsi k tomu měla důvod?
Mluvčí 3
Tak já jsem, ehm, získala možnost pracovat v jedné B2B firmě, kde jsme propojovali privátní ostrovy, respektive lidi, co vlastní privátní ostrovy, a lidi, co vlastní privátní jachty a jety. A jelikož to byl startup, tak jsem tam měla už nějakou jako vyšší pozici a musela jsem tam, eh, se stýkat s těmi movitými klienty. A co bylo na tom skvělé, bylo to, že tam jsem si poprvé uvědomila, že jsem v roli frustrované zákaznice, protože na trhu v té době byly v podstatě obleky jenom ve fast fashionu, které jako často mi neseděly na moji postavu a zároveň jsem nesympatizovala i s tou výrobou a procesem, který za tím oblekem stojí. Anebo na druhé straně, pak jsem mohla jít do pařížské, ale vlastně když jsem se více i začala zaobírat právě tou problematikou toho fashion průmyslu, tak jsem zjistila, že ty věci také nejsou úplně eticky vyráběné. A tak jsem si řekla, že založím svoji značku, značku Cameroni, která se právě bude specializovat na dámské obleky, ve kterých se ženy můžou cítit sebevědomě, femině a komfortně, protože ten oblek jako na míru je skvělý v tom, že dokáže přesně vyzdvihnout nebo schovat ty party, které chceme. A zvlášť když ty ženy pracují na nějaké jako vyšší pozici, tak často řeší, co si vzít na sebe, aby se to hodilo, aby to nebylo příliš. Takže tak to celé vzniklo. A v podstatě, ehm, tím druhým faktorem, který mě k tomu dovedl, bylo to, že jsem vyhrála tehdy mentoring s investorem a tam jsem v podstatě s ním konzultovala takové jako nápady, které jsem si sepisovala do krabičky. A na každý z těch nápadů jsem si udělala validaci a průzkum trhu, no a následně jsme vybrali právě Cameroni. Takže a pak jsem vyhrála peníze na start té značky, takže taková byla nějaká moje cesta.
Mluvčí 2
Mhm. Anežko, já bych se tě chtěl zeptat, kdy jsi vlastně zjistila, že z toho může být reálný byznys? A jestli tě to vlastně živí, jestli k tomu nemáš vlastně i nějaký jiný projekt nebo tak.
Mluvčí 3
Ehm, zjistila jsem to ve fázi, kdy jsme získali první B2B zakázku, protože jsem si uvědomila, že to je škálovatelný byznys model. Přece jenom, co se týče těch obleků jako takových, tak i když tam je ta marže docela hezká, tak pořád se bavíme o procesu, kdy skutečně musíte třeba třikrát, čtyřikrát se vidět s tím klientem, než ten oblek skutečně prodáte. A u toho B2B je fajn, že v podstatě my jsme schopni, my jsme jedni z mála firem, které jsou vyloženě schopni na základě brandu té značky navrhnout přesně to, co ten hotel typicky nebo firma potřebuje, a tak, aby to ladilo prostě s barvami, brandovými a podobně té dané firmy. A tam potom už samozřejmě se nemusí třeba měřit každý ten oblek zvlášť, anebo se to udělá hromadně. Takže, takže asi, asi tam bych řekla, že jsem si uvědomila, že to je reálný byznys model. V podstatě, eh, tak nějak jako od začátku, tím, že se pohybuju i v různých jako ženských byznys komunitách, třeba jsem ve skupině Inspire Impact Network, kterou vlastně, kde jsou fakt jako významné ženské, nebo prominentní osobnosti v byznysu, jako Simona Kiongová, Dana Bérová nebo Michaela Bauer, CEO ČSOB, tak skutečně mám i přístup k těmhle kontaktům. Takže to znamená, že my de facto jsme nemuseli jako, a doteďka vlastně jsme nějakým způsobem neiniciovali velké marketingové aktivity, protože tak nějak jako organicky za námi ta klientela chodí. Ehm, takže, takže tak. A co se týče teda druhého, druhého mého byznysu, tak to začalo taky úplně spontánně a v podstatě my doučujeme matiku přes TikTok. Máme svoji platformu.
Mluvčí 1
To je úplně něco, něco jiného, ale to je hezké.
Mluvčí 3
Jo. Protože jako já mám děti moc ráda. Dřív jsem neměla úplně dobrý vztah k matice, ale baví mě to, takže, takže teda nedělám to všechno já. Mám i jako kamarády, kteří v tom jdou se mnou, střídáme se, ale máme na, ehm, My Make Coffee, jakože takovou platformu, kde prostě doučujeme na cermaty.
Mluvčí 2
A to je jako na bázi toho, že živě vysíláte a?
Mluvčí 3
No, spíš jakoby nahráváme videa na TikTok a nějaká jako konverze těch klientů potom přijde na to By Me a Coffee a tam se jim jako věnujeme více individuálně na bázi nějakých jako týdenních callů.
Mluvčí 1
Takže to jsou spíše děti těch tvých klientů?
Mluvčí 3
Ne, to vůbec, jakože vůbec, vůbec přes moje klienty to takhle ty děti nechodí, nebo to ne. To, to, to jde všechno přes ten TikTok.
Mluvčí 1
Mhm. Já se tě zeptám, já se vrátím k těm oblekům. Znamená to, že ty tvé obleky, třeba tento, co máš na sobě, to sis ty sama dělala ten oblek, šila, nebo jak?
Mluvčí 3
Takhle, mojí fundamentální prací, co dělám v našem byznysu, kromě toho, že se stýkám s klienty, je návrhová část toho produktu a potom případně konstrukce. Protože abyste mohli vytvořit oblek, tak musíte v podstatě, nebo jakýkoliv kus oděvnictví, tak musíte narýsovat si v podstatě ten produkt ve 2D, abyste to potom mohli dát jakoby do 3D, jo. Takže to je proces, kterému se věnuju já. Určitě to nešiju, protože vzhledem k tomu, že studuju vejšku a mám jako té práce hodně, tak by to nebylo už časově v mých kapacitách. Mám na to skutečně jako lidi, kteří mají praxi třeba přes 30 let a ti to všechno šijí. Třeba pro představu, když teď pracujeme na diverzifikaci portfolia, že děláme košile, které takové elegantní, které mohou přijít pod obleky, tak to trvá ušít třeba i 8 hodin, nějaký sofistikovanější kousek. Takže na to bych skutečně kapacitu neměla, ale samozřejmě nějakým způsobem fundamentálně rozumím, co za tím procesem stojím a konzultujeme to s těmi našimi lidmi.
Mluvčí 1
Já takhle ještě navážu, protože jak říkáš, ty obleky, tak zrovna včera jsme se sešli s naší ikonou Helenou Vondráčkovou a zrovna měla také oblek. A mně se to líbí, jo, že vlastně ty jako, není to přesně ten pánský oblek, ale mně se ty dámské obleky líbí, že opravdu mají takový šmrnc a švih. Takže jako se mi to líbí. A mě by ještě zajímalo, jak přesně třeba vypadá ten den, nebo takhle, ty se sejdeš s tou klientkou a jak to všechno probíhá. Sejdeš se s ní třeba v kavárně, nebo někde jinde?
Mluvčí 3
My máme salonek v hotelu na Václaváku.
Mluvčí 1
Aha.
Mluvčí 3
My máme salonek v hotelu na Václaváku a tam v podstatě za námi ty klientky přijdou, tak jim nabídneme kafíčko a tak. A jsou dva způsoby, jakými my s nimi jednáme. Buď oni si vyberou z našich nějakých už jako předem nakreslených designů, které my potom modifikujeme podle typu té jejich postavy, anebo, a to je častější případ, že za námi ty klientky přijdou: "Hele, potřebuju oblek třeba do práce, nebo potřebuju oblek na nějakou událost, chci, aby to mělo takové barvy." My třeba ještě na základě barevné typologie jim doporučíme, jaký odstín té barvy by jim slušel víc. A následně tedy typicky do týdne s nimi uděláme si schůzku další, kde jim předvedeme ty návrhy, které jsme zhotovili, změříme je a pak záleží na komplexnosti a na jakoby obtížnosti toho obleku nebo toho návrhu, ale typicky tak do tří, čtyř týdnů ten oblek potom si může od nás odnést. S tím, že mezitím ještě probíhá jedna zkouška, aby to skutečně ten fitting jako seděl tak, jak má.
Mluvčí 2
Anežko, já bych se chtěl zeptat, mě teď zrovna napadla otázka, jak takhle pracuješ vlastně s lidmi, tahle práce, tak co bys u tohohle vyzdvihla, u téhle práce zrovna, co děláš ty, a co naopak ti přijde takové jako těžké, tahle práce přímo jakoby s těmi klienty?
Mluvčí 3
No, tak práce s klienty je hezká, jo. Teda neříkám, že všichni klienti jsou nenároční. Měli jsme případ klientů, kteří nám třeba udělali ohromnou ostudu v hotelu a tak. To říkám jako na rovinu. Ale obecně jako práce s klienty je moc hezká. Spíš, a je to takové to pozlátko, je to to hezké, jo. Měříme to, je to v hezkém prostředí, dáme si kávičku, popovídáme si, bavíme se o tom návrhu, to je jako moc fajn. Ale co už potom hodně lidí nevidí, je ta logistika za tím, protože to je jako hodně, hodně náročný byznys model, protože musíte shánět třeba, my máme látky na skladě pro ty naše obleky, které jako šijeme z těch návrhů, těch základních, ale potom, když za námi přijde klientka a řekne, že chce zlatý oblek třeba, tak jako zlatou látku na skladě nemáme. Takže pak musíme skutečně jako jít za našimi dodavateli, shánět tu látku, shánět na to ty jako komponenty, jako knoflíky a tak. A ze začátku jsem to dělala jako všechno sama, což bylo hodně vyčerpávající, náročné. Teď už naštěstí mi s tím pomáhají kolegyně, ale je to taková ta jako neviditelná část práce, která jako hodně dá zabrat a je to hodně vyžímavající, jako logisticky třeba, když musíte jet na Moravu někam šest hodin, šest hodin zpátky, jako není to vždycky sranda, no.
Mluvčí 1
Mhm. Zeptám se, Anežko, jak se teda tvé značce daří, v jaké fázi jsi a co třeba nějaká čísla?
Mluvčí 3
Řekla bych, že naší značce se daří moc hezky.
Mluvčí 1
To gratulujeme.
Mluvčí 3
Máme, máme tam progres docela očividný. A co se týče, co se týče počtu kusů obleků, tak to zase záleží na tom, jestli to je B2C nebo B2B. U toho B2C teď máme nastavené čekačky, protože kapacitně, abychom, abych skutečně dokázala já sama si za tím produktem stát, tak nechci těch obleků měsíčně brát třeba 30 plus, jo. A proto máme čekačky v rámci toho B2C, v rámci B2B jsme schopni jako skutečně dodat i jako stovky kusů někam, někam do firem, no.
Mluvčí 1
Mhm. Protože jsme chlapi, co ty a pánské obleky?
Mluvčí 3
Taky, tohle je častá otázka, ale taky děláme pánské obleky. Nicméně je děláme spíše v tom B2B segmentu. V rámci toho B2C za námi chodí dokonce i studenti z Newtonu, někteří.
Mluvčí 1
Opravdu?
Mluvčí 3
Jo. Někteří studenti z Newtonu za námi chodí si udělat pánský, nebo ušít, nechat si ušít pánský oblek. Ale, ale my skutečně, nebo to gró té naší firmy je skutečně ten dámský segment, protože vnímám, že ten trh s pánskými, s pánskými obleky je příliš přesaturovaný. A určitě vím, že ty klientky, co k nám chodí, nebo ti lidi, co s naší značkou rezonují, tak ví, že nejsme nějaký jako kult toxických feministek nebo něco takového, ale že jsme prostě jenom ženské, co se chtějí jako oblíkat hezky a chtějí se cítit hezky v tom, co nosí, a zároveň profesionálně. Takže pány taky děláme, nebo pánům taky šijeme obleky, ale není to naše gró.
Mluvčí 1
Mhm. Ale jako třeba kdybych já nebo Honza, abychom tam přišli, tak jako není problém.
Mluvčí 3
Není, není.
Mluvčí 1
Dobře.
Mluvčí 3
Máme i pánský krejčoví.
Mluvčí 2
Anežko, já bych se tě chtěl zeptat, že v dnešní době, konečně, jak je naše škola soukromá a máme dost času na to podnikání a vlastně i na to studium, tak jak, jak ty to zvládáš? Třeba jsi už ve čtvrtém ročníku a máš za sebou státnice, tak jak jsi zvládla odstátnicovat a ještě k tomu rozjet takovýhle byznys?
Mluvčí 3
No, tak státnice dopadly teda hezky. To jsem jako odstátnicovala se samými jedničkami.
Mluvčí 1
Můžu potvrdit, protože státnicovala uměla, opravdu.
Mluvčí 2
Tak to gratuluju.
Mluvčí 1
Opravdu uměla.
Mluvčí 3
No, já se napiju kafíčka.
Mluvčí 1
Napiš se, napij se. Opravdu státnice u ní byly krásné.
Mluvčí 3
Děkuju. Ale jako měla jsem obrovský benefit toho, že když jsem se učila na státnice, že jsem v podstatě jako zcela transparentně se na podnikání nepodílela vůbec a všechno jsem to delegovala, jo. Protože ten byznys potřeboval jet, ale já jsem jako věděla, že prostě teď jako ta škola je moje priorita. Takže jako volali mi třeba, mám naštěstí jako výhodu toho, že všichni jako moji kolegové jsou velmi proaktivní, takže mi třeba volali, já jsem jim řekla: "Uděláme to takhle." Pak jsem to třeba zkontrolovala, ale fakt veškerý ten fokus jsem směřovala na tu školu.
Mluvčí 1
A dobře jsi udělala, protože ono, když člověk začne podnikat, znám to taky ze své zkušenosti, že si člověk myslí, že všechno zvládne sám, ale nejde to.
Mluvčí 3
Nejde to.
Mluvčí 1
Nejde to. Potom člověk si uvědomí, že musí opravdu delegovat. Jak ti jde to delegování?
Mluvčí 3
Řekla bych, že jako mojí silnou stránkou je to, že dokážu u lidí rozpoznat, na co třeba mají talent a co je baví. Takže já se snažím delegovat ty záležitosti, u kterých vím, že třeba jdou ostatním lidem lépe, ale zároveň je to nějaký jejich směr a poslání. A je to někdy samozřejmě složitější. Taky už jsem se setkala s případy, kdy jsem nějakou práci delegovala na člověka, který třeba nebyl tak efektivní, nebo nám ve výsledku něco třeba pokazil. To je ale součást jako podnikání každého. Nicméně bez toho, aniž by člověk skutečně jako dal tu důvěru těm lidem v tu práci, tak bez toho ten byznys nemůže růst. Ten byznys roste nejen díky jedné osobě, ale díky všem lidem, co jsou v tom týmu. A rozhodně to není, jak se, oni se, ono to hrozně hezky vypadá, když se ukáže ve Forbesu ta jedna tvář toho jednoho vizionáře, jednoho člověka, který jako tu firmu vybudoval. Ale to je ten člověk, co té firmě dává směr. A pak jsou tam ti lidé, kteří, kteří jako jsou taky nedílnou součástí té firmy a bez toho by to nešlo. Takže já i často jako říkám, že Cameron je v podstatě jako fúzí lidí, kteří jsou zapálení, každý pro něco jiného, ale společně tvoříme něco, co má jako dopad a co nás přesahuje.
Mluvčí 1
Je to tak.
Mluvčí 2
To je moc hezky položená odpověď.
Mluvčí 3
Děkuju.
Mluvčí 1
Pociťuješ nějaké třeba jakoby překážky při podnikání? Třeba že ti někdo, jsme taky v Česku, že jo, a tady se občas úspěch nepřeje, hlavně třeba mladým lidem. Tak se tě takhle na to chci zeptat, jestli ti tam někdo dával ty vidle.
Mluvčí 2
To bych ještě doplnil takovou malou technickou. Tady v Česku se vlastně říká, že já nechci tu kozu, co má můj soused, ale já chci, aby mu chcípla. To je taková klasická česká nátura.
Mluvčí 3
Já se přiznám, že v tomhle směru, a myslím si, že to je i díky tomu, že jsem měla ten mentoring s tím investorem, tak jsem se v životě naučila mít názory ostatních lidí jedno. Respektive jsem se nikdy nesetkala s člověkem, který by skutečně jako vybudoval třeba stomilionovou, miliardovou firmu a řekl by mi: "Ne, vykašli se na to, nemá to smysl." Nebo by mě shazoval, nebo by mi řekl: "Dej od toho ruce pryč, to nemá smysl." Protože ti lidé si tím prošli taky. Oni byli v té fázi, kde jsem teď já, a ví, kolik za tím té práce, úsilí je. Typicky lidé, kteří vás od toho budou odvracet, jsou ti, kteří bohužel jako nevyjdou z té své komfortní zóny a nejdou si za tím svým snem. A je to v pořádku, jako každý jsme jiní, ale skutečně si beru k srdci pouze názory u lidí, na kterých mi jako záleží. A jako že bych měla nějakou reálnou zkušenost, že by mi někdo řekl: "Hele, vykašli se na to, nemá to cenu," to se mi asi nestalo. Nebo minimálně mi to nikdo neřekl do očí. A co se týče komplikací, tak samozřejmě na začátku jsme jich měli dost. Jako když člověk začíná v oboru, nám se stalo, my jsme byli měsíc na trhu a v podstatě nám jiná česká, docela prominentní značka vykradla všechny naše návrhy i konstrukce. A to v tom fashion průmyslu jako není úplně nejčastá věc. Nicméně myslím si, že obecně každý podnikatel se potýká s tím, že vy, když máte velkou zodpovědnost a vedete nějaký tým lidí, tak se musíte hodně obracet sami na sebe. A řekla bych, že jako složitá součást toho byznysu je skutečně se k sobě jako vracet, autorizovat se v tom: "Ano, tohle je přesně to, kam směřujeme, a tohle je to ono." Protože když třeba si člověk řeší i někdy nějaké jako osobní problémy a tak, tak nemůže to zároveň ovlivnit ten byznys. Takže řekla bych, že to je nějaká jako víra sama v sebe a víra v to, co nás jako přesahuje. A ta se třeba umocňuje s tím, jak ten byznys roste, ale čím víc je člověk na počátku, tím samozřejmě je to těžší.
Mluvčí 2
Takže už jsi vlastně stála před nějakým takovýmhle velkým rozhodnutím, kdy záleželo, jestli ta firma bude, nebo nebude stát?
Mluvčí 3
Určitě jo. Určitě jsem, určitě jsem na začátku nad tímhle rozhodnutím stála. Nechtěla bych právě úplně jako vyjmenovat tu situaci, která se stala, abych nedehonestovala tu jednu klientku, ale bylo to přesně, když nám jedna klientka udělala jako úplně příšernou scénu v hotelu. Přišla tam jako v holinkách a celkově, celkově asi, asi jako možná konzumovala nějaké drogy, nevím. Ale tohle byly přesně takové jako zážitky, kdy jsem si říkala: "Hele, jako mám to zapotřebí." Nebo se mi taky stalo, že jsme jeli prezentovat naši značku mimo Prahu a ten den mi zrovna třeba umřel rodinný příslušník blízký. Takže to jsou takové jako momenty, které vlastně jako člověk hodně prožívá. Ale zároveň, pokud tam máte to něco, co vás přesahuje, pokud to máte založené na těch hodnotách víc než na tom zisku, na tom výdělku, což samozřejmě výdělek a tržby jsou velmi důležité pro to, aby ten byznys mohl prosperovat, a velmi důležité pro to, aby to byl nějaký jako ukazatel toho, jak se té vaší firmě daří. Ale bez toho, aniž byste tam měli ty hodnoty a to poslání, nebo to něco, co vás přesahuje, tak bez toho nemůžete ten byznys nikdy vybudovat. Protože ze začátku ty finance tam nejsou. Ze začátku jako tam máte obrovské vstupní náklady, kor třeba u těch obleků, kde ta jedna role látky stojí třeba 100 000 a víc. A vlastně jako teprve získáváte třeba ty klienty. Takže, takže je to skutečně o tom věřit v to, co vás přesahuje.
Mluvčí 1
Je to tak, je to tak. A to se mi líbí a líbí se mi na tobě, že ty nejdeš přes ty mrtvoly a jdeš tou cestou, že i pro tebe i ta rodina je důležitá, kamarádi, přátelé. To se mi moc líbí. Anežko, řekni mi, jak vidíš svoji firmu za pět let třeba, nebo za deset let? Chceš to rozvíjet dál? Třeba ty pánské obleky ještě víc třeba, ne?
Mluvčí 3
Ano. Co se týče té naší firmy, kam bych to viděla dále, tak mojí takovou vizí, nebo mým snem je skutečně dostat udržitelnou módu i třeba do obchoďáků. Protože v podstatě konzumenti, nebo my jakožto spotřebitelé, my nemáme možnost si jít jen tak koupit do obchoďáku a rozhodnout se teda, jestli já si teda dojdu do té udržitelné nebo neudržitelné jako značky. Takže potom v podstatě volíme cestu nejmenšího odporu. A zároveň teda, už jsem to zmiňovala i předtím, ale ráda bych se přesunula i na německý či holandský trh. To z toho důvodu, že v Německu a v Holandsku jsou daleko více lidé jako edukovaní, co se týče problematiky právě udržitelnosti. Je to pro ně docela jako silná hodnota a zároveň jsou ochotni si za ty kousky oblečení i více zaplatit. Takže to je určitě pro nás jako nějaký směr, nějaká vize, nějaká cesta. Protože v Česku přece jenom my kromě toho, že jako samozřejmě říkáme, jsme udržitelní, tak musíme ty naše zákazníky edukovat. Protože jako i ti naši klienti přiznávají, že je ta udržitelnost zajímá, ale vlastně že nejsou úplně sečtilí, nebo nerozumí, nerozumí té udržitelnosti tolik, nebo nerozumí té komplexitě těch problémů, které jsou spojené právě s tímhle tématem.
Mluvčí 2
Anežko, já bych se tě chtěl ještě zeptat na poslední otázku. Co bys chtěla vlastně vzkázat svým spolužákům nebo jiným mladým lidem, co se rozhodují o vlastním podnikání? Mají do toho, nebo mají si zatím našetřit nějaký kapitál na startup a vlastně s tím jít potom na trh?
Mluvčí 3
Já bych to určitě neoddalovala, protože když jste mladý, tak nemáte závazky jako rodina, studujete. Pokud se učíte dobře, tak máte na to i časové kapacity. A já osobně třeba vím, že bych určitě, když bych byla matkou, nezaložila byznys, protože by to byl pro mě velký risk. A chtěla bych to finanční bezpečí dopřát těm dětem. Takže třeba obdivuju to, že to někdo dokáže, ale já bych do toho takhle pozdě nešla. Ale myslím si, že do podnikání byste měli jít v případě, že vás to tam táhne. Neměli byste tam jít čistě s motivací: "Vydělám si hodně peněz," protože ve výsledku buď potom ty hodnoty té společnosti nepřidáte takové, nebo nevyužíváte plně potenciál vás samotných někde jinde. Každý jsme dobří na něco jiného. Ve výsledku je podle mě důležité být napojený sám na sebe a říct si, jestli skutečně to podnikání je něco, co by bylo mojí cestou a na co bych měl třeba ten potenciál. Protože ono se o tom moc často nemluví, ale ono je to i docela jako psychicky náročná záležitost spoléhat sám na sebe a vést ještě ke všemu tým. Takže ne každý člověk má podle mě takové to jako růstové smýšlení. A to pak může i negativně ovlivnit tu firmu. A zároveň takto: pokud jste člověk, který se nebojí riskovat a umí padat na hubu a nebojí se neúspěchu, tak do toho běžte. Ale pokud jste člověk, který má nízkou míru rizikovosti, nebo bojí se dělat jakékoliv rizika a neumí prohrávat, tak byznys není pro vás.
Mluvčí 1
Anežko, motto na závěr, tvé motto.
Mluvčí 3
Mé motto na závěr je takové, že je to citát od Wayna Dyera, já ho mám moc ráda. A ten říká, že z pomeranče nikdy nevymačkáte jablečnou šťávu. Je to o tom, že abychom mohli být v životě úspěšní a něco dokázat, tak musíme být vždy napojení sami na sebe. A když budeme dělat věci čistě podle nějakých jako sociálních konvencí, nebo podle toho, co od nás společnost očekává, tak nikdy nemůžeme být plně úspěšní tak, jako kdybychom si šli za tím naším potenciálem, za tím naším talentem.
Mluvčí 1
Anežko, náš čas je bohužel neúprosný, je vyčerpán. Moc ti děkujeme, že jsi byla součástí našeho podcastu. Přejeme ti hodně štěstí.
Mluvčí 3
Já vám taky mockrát děkuji.
Mluvčí 1
Zároveň děkujeme Newton univerzitě i Newton TV za to, že jsme tu mohli být a natočit podcast.
Mluvčí 2
A já bych vás chtěl všechny pozvat, abyste nás sledovali na všech různých platformách, jako je YouTube a Spotify. A těšíme se příště. Ahoj!
Mluvčí 1
Ahoj!
