Mluvčí 1
Vítejte u podcastu "Dva na jednoho". Jsem František a vedle mě sedí Honza. Do našich podcastů si zveme zajímavé a inspirativní studenty z Newton University, kteří něco dokázali a mají co předat.
Mluvčí 2
A naším dnešním hostem je Štěpán Jakubec, student Newton University, který už během studia dokázal, že věk není překážkou k úspěchu. Štěpáne, vítej.
Mluvčí 3
Díky za pozvání, kluci.
Mluvčí 1
Štěpán ukazuje, že když spojíte sportovní disciplínu, kreativitu a chuť dělat věci po svém, vznikne něco, co má skutečný smysl. Štěpáne, jaké byly tvoje první pracovní zkušenosti? Pokud vím, tak jedna z tvých prvních brigád byla takzvaná... nebo takzvaný bedňák, kde jsi stavěl pódia a brodil ses v bahně. Co nám k tomu povíš?
Mluvčí 3
Yes. Ale já asi pro představu, jenom jako abych rovnou k tomu mohl něco... já mám fotku s sebou připravenou.
Mluvčí 1
Ukaž nám, prosím.
Mluvčí 3
Jo, já bych nevytáhl kapesník teďko, jenom víš. Hele, tady jsem si připravil fotku, aby bylo, jak já jsem vlastně začínal, je to 4 roky zpátky, kde jsem se fakt doslova brodil v bahně. Tady, když vám to ukážu, takhle jsem já vypadal jako bedňák. Jo, já jsem ten uprostřed, jestli to tam jde vidět, kde... kde se opravdu brodím v bahně. To jsme byli zrovna ve Frýdlantě, byla tam nějaká diskotéka, měli tam trávník, no a pak už ho tam neměli, no, tady potom. Takhle to dopadlo. A tak já jsem začínal, že jsme nakládali pódia, rozbíjeli pódia do náklaďáku, různě jako produkce, eventy. A bavilo mě to, jako je to super brigáda, no, první. Trošku rasovina občas, když třeba pršelo, ale někdy to... jako byla prča zase, no.
Mluvčí 1
Byl to takovej tvůj start, si myslíš?
Mluvčí 3
Určitě. Jednoznačně. Jednoznačně bylo nějak 15, když jsem začínal, že jo, 15, tak to se může člověk chodit na brigády. No a tak co, když nic jiného neumíte, máte aspoň ruce, tak jsem... tak jsem nosil pódia. Byl jsem bedňák.
Mluvčí 2
No, někdo chodí do kavárny na brigádu a někdo dělá bedňáka.
Mluvčí 3
Já jsem v gastru nikdy nedělal, já bych to nezvládl. Já bych to asi nezvládl, já bych to rozlil všechno, kdybych to měl nosit. Takže... takže jsem zvolil jako bahenní lázně, no, takzvaně.
Mluvčí 1
Je mi jasné, že bedňákem jsi zůstat nechtěl. Proč jsi začal se zajímat o marketing? Tys totiž začal postupně rozjíždět nějaké projekty. Tak co bys nám o tom pověděl, které to byly?
Mluvčí 3
No, úplně první, který jsem já dělal, jo, že jsem se rozhodl, chci být ten markeťák, byl profil, který se věnoval hudebním novinkám tady v Česku. A já hrozně naivně, jako Amerika, v angličtině to pojedem, všechno. Mně bylo 17, tak jsem to začal rozjíždět a ztratil jsem na tom 17 tisíc a vydělal zpátky 5 dolarů. Jo, což v tu dobu bylo asi všechno, co já měl. Takže to mě tak malinko posadilo jako na zadek, když řeknu, protože jsem si myslel, jak to je jednoduchý a bla bla bla. Ale díky tomu, že jsem si vytvářel tenhle první profil, tak jsem se pak dostal na stáž do jedný z nejlepších marketingovek u nás v Liberci. A já jsem se z toho hrozně moc naučil a takhle šla postupně ta moje cesta.
Mluvčí 1
Hm. Štěpáne, tvoje aktuální téma je sporty máček.
Mluvčí 3
Je to tak.
Mluvčí 1
Představ nám tento projekt. Kdy a proč vlastně vznikl? Co to je za projekt?
Mluvčí 3
No, tak František vlastně na úvod říkal, že jsem jako byl sporťák, já jsem hrál fotbal dlouho. Moji rodiče jsou oba dva sportovci, dost. A celkově oni jsou podnikatelé a mají vždycky firmy zaměřené tak nějak částečně na sport. A tenhle projekt sporty máček funguje, teď nechci kecat, hele, asi 4 roky. A fungovalo to tak, že se přijelo do školek cvičit učitelky, aby oni potom mohli lépe cvičit s dětmi. Což je na takovém principu, který já mám hodně rád, a to je nedávat rybu, ale naučit rybařit. Takhle to já říkám často, když někomu dělám weby a tak, aby si to rovnou dokázal spravovat, takže s tím já funguju. A oni jezdili do školek, kde teda občas vyprávěli, že paní učitelky, když dělají kotrmelec s dětma, tak jim tam pomalu zloměj krk, nebo já nevím co. A oni se zaměřili tady na tu pomoc s vydáním té pohybové gramotnosti. A celý, když to zkrátím, bylo to jako B2B. Vždycky jsme přijeli do školek a proškolovali se učitelky. Teď máme, myslím, nad 100 školek, jako víc jak 6000 dětí, už si troufnu říct, to určitě, to určitě máme. A cvičili s dětma ve školce. A já minulej rok v létě jsem si vzal papír a tužku a vymyslel jsem si B2C koncept tady toho, normálně pro lidi. Kde teda jsem vytvořil myšlenku aplikace sporty máček online, kdyby to byl all-in-one balíček pro mámy na mateřský, kde by našly jak ty cvičící lekce pro děti, tak teď nově jednáme i s nemocnicí, že by tam byla zdravověda, hygiena, spánek, výživový poradenství a tak dál. A tím jsem asi já vytvořil ten finální kousek té skládačky do toho projektu, kde teda nevymyslel jsem ten projekt celej sám, jo, to kredit jde rodičům, ale já jsem do toho dal ten poslední puclík, aby se to mohlo takhle rozjet a být to zajímavý tím, no. Protože teď to půjde víc i vidět díky tomu, je to furt ve vývoji. Řeknu vám tady, že tam máme statisíce přihlášených, to fakt nemáme, protože si to dělám sám tak trochu z pokoje svýho a přichází s tím nový výzvy a problémy, který jsem nemusel předtím řešit, takže se taky hrozně učím na tom, no.
Mluvčí 1
Říkáš o sobě, že jsi ajťáček. Jak tomu mám rozumět?
Mluvčí 3
No, ajťáček, tak jako s fotbalisty. Kluk, který si po večerech fakt je zalezlý v tom pokoji, úplná tma, jo, žaluzie zatažený, mám tam zimu, jsem tam v mikině, už všichni ostatní spěj. Já třeba do tří do rána tam ještě jsem, to modrý světlo mi hltají oči, tak jo, to jsem trošku přehnal. A vlastně já umím si udělat tak nějak trochu všechno, jelikož na mojí střední jsem měl obor, kde nás učili od všeho trošku. Já chodil na průmyslovku a tam jsem se naučil, jak weby, jak funguje kamera, senzor, clona, všechno, co to vůbec je, já z toho maturitu. Takže přesně ty weby si dokážu přímo psát tím jazykem HTML, CSS, JavaScript, jo, to já jako tomu rozumím. No a celkově nějakej, nějaká jako ta digitální znalost, to je moje, no, to mě baví tady ten svět, protože jsem v tom hodně vyrůstal. Já jsem odmala hrál na počítači, i když jsem byl fotbalista k tomu ještě, chvilku opravdu v lize, ale nakonec mě tady ten digitální svět a k tomu ještě ten marketing, jako mě to baví nejvíc a je to to, co teďkon dělám každej den vlastně.
Mluvčí 1
A když jsi říkal fotbalista, vrcholovej fotbalista, co tě teda vedlo k tomu, že jsi to zaměnil za ten marketing? Byla to tvoje dobrovolná cesta, nebo proč třeba fotbal se nestal tvým jakoby nějakým koníčkem třeba?
Mluvčí 3
Hele, já to tady můžu okecávat jako hrozně, jo, ale ve zkratce, já prostě nebyl tak dobrej, jo, jako. Kde když už jsem se dostal do toho top týmu, to mi bylo 16, jo, tak já předtím jsem měl jenom fotbal, můj táta byl taky předtím fotbalista a tam opravdu byli kluci, který na tý vrcholový úrovni hráli od 8 let třeba. Takže já jako někdo, kdo začínal trochu pozdějc, tak bylo hrozně fajn, že jsem tu šanci dostal. Ale bylo asi fér s tím, kolik do toho investovali oni a investoval já, že oni v tom základu byli, rozvíjeli se. No a hlavně to prostředí už tam bylo malinko o něčem jiným. Když se hraje fotbal pro srandu, nebo tady hokej, to může znát, že jo, Honza, tak je to malinko něco jinýho, než když každej hráč je tvoje konkurence. Pak stejně se dostanou do toho áčka jenom pár a jako nehrál jsem někde v Anglii, aby mě to uživilo pak na celej život, no. Takže to jsem se rozhodl z fotbalu slevit a naštěstí já nebyl úplně špatnej ve škole, takže jsem měl tu možnost ještě zkusit něco jinýho. Neinvestoval jsem všechno jenom do fotbalu, no. Takže asi, asi tak ve zkratce, nebyl jsem tak dobrej.
Mluvčí 2
Vytvořit aplikaci je jedna věc a dostat ji k lidem je vlastně věc druhá. Jak jsi zvládal propagaci a rozšiřování projektu sporty máček?
Mluvčí 3
No. My ještě úplně ten velkej masovej marketing jsme nezačali, jo, protože tam je ještě spousta nedodělávek a my už kolikrát jsme chtěli jako to spustit, kde nejdřív, že to bude jenom webová aplikace, pak se najednou naskytla možnost, že to dokážu dát na App Store a na Google Play a to zase zdrželo. Teď jsem myslel, že to teda budeme nějak tak mít hotový a najednou nás oslovila nemocnice, že by nám tam chtěla přidat ještě ona svoje materiály, což je super, protože já nechci mít zdroj ChatGPT, ale když tam máte razítka MUDr., PUDr. a všechno takhle možný na těch materiálech pro maminky, tak to se taky jako vyplatilo čekat, aby to tam bylo. Takže vlastně ve finále my to tak furt vylepšujem, ale už musí přijít ten bod, kdy to spustíme. A propagace toho, on samotnej ten projekt sporty máček funguje už docela dlouho, kde já teď nechci kecat, ale jsme v sedmi krajích Český republiky, myslím, jako různě po školkách. A většinou se to dělá osvětovýma seminářema nebo akcema, kde třeba teď před Libereckou radnicí jsme měli pódium, že jo, jak já začínal jako bedňák, tak z produkce tam bylo pódium a opravdu se tam cvičilo s dětma, že když lidi šli kolem, tak viděli, hele, kdo to tady je, cvičej s dětma. A takže to není přímo online marketing teď, co děláme, ale spíš ten offline prostřednictvím těch eventů. A na ten online se hrozně těším, protože to je jako moje parketa a až to takhle bude hotový a řeknu jenom, hele, spouštíme to, jdeme do toho, to bude bomba, no. To doufám, jako můj třeba sen je dostat reklamu do televize. Ale samozřejmě to je nákladný, to je nějak náročný, ještě nejsme na takový úrovni, aby to bylo do televize, ale je to můj takovej sen, co bych si rád splnil.
Mluvčí 1
Myslíš, jako když jsi řekl teďkom televizi, tak jsi myslel jako online televizi, nebo myslel jsi opravdu televizi?
Mluvčí 3
Opravdu televizi. Opravdu televizi, když někdo kouká na Survivora, ať tam potom je sporty máček reklama. Ale to se bavíme trošku o jiných řádech, jo, takže.
Mluvčí 1
To by už museli být i sponzoři.
Mluvčí 3
Ano.
Mluvčí 1
Protože ta reklama v televizi je velmi nákladná.
Mluvčí 2
To přijde, to přijde.
Mluvčí 3
Já doufám.
Mluvčí 1
Vím, že, nebo já tě pokládám za marketingového specialistu, vím, že se někdo třeba řekne, čtyři roky je krátká doba, ale někdo třeba, ať to nevyzní hloupě, za 20 let není ani marketingovým specialistou, protože ho to třeba nebaví a dělá to, ale ty za čtyři roky jsi opravdu udělal to až moc. A řekl bych, a já tě považuju za marketingového specialistu, a ty víš, že třeba já si tě i používám na semináře, kde máš obrovský úspěch, protože vždycky říkám, že to děláme tak, aby podprahově ty studenti vnímali jiný úhel pohledu než mě jako lektora, ale jako i tebe jako mladého začínajícího kluka, který se zabývá marketingem, takže ten úhel pohledu mladého člověka. Chtěl jsem se zeptat, co ty potom říkáš tomu, že jsi byl mnou oceněn jako že jsi inspirací. Vybral jsem vás 10 inspirativních osobností, kteří se stávají studenti inspirací pro další studenty. Jak tě tady toto vlastně překvapilo, nebo i posunulo třeba toto ocenění?
Mluvčí 3
Tak byl to hroznej tlak, jako určitě. A takhle, já ve svojí hlavě mám vždycky to, že jsem, já si věřím, že jsem ten nejlepší a že to tak nějak dokážu. Oni opravdu častokrát mi lidi říkají, že to sebevědomí mám úplně až nahoru, ale myslím si, že to je ten důvod, proč jsem dokázal, co jsem dokázal. Protože jako troufnout si na to, co jsem teď dělal já, a občas jenom vytvořit aplikaci, teď tady je do nemocnice, prezentovat jim to, jako sorry, jsem z toho vždycky hrozně rozklepanej, potím se šíleně, ale tak nějak v hlavě si říkám, ne, já to zvládnu. A snad nikdy ani mnou neproběhla myšlenka, že bych to nezvládl. Já jsem celou dobu hrozně věřil, že to tak dopadne. I třeba když jsem byl poprvý na inspirativních osobnostech, tak jsem si říkal, wow, to jako musí být skvělý být takhle oceněnej, až mi to nakonec přišlo. A co já ale zároveň mám hodně rád a nemám rád taky, když někdo prezentuje ten svůj úspěch, ale neprezentuje ho jako pravě. Já bych tady taky mohl říkat, co všechno bylo skvělý, jak teďkon dělám aplikaci, že jsme byli tady nominovaný, že jsem byl v nemocnici prezentovat na poradě před boardem, ředitelkama a tak, ale furt je tady ta fotka, kde já jsem se brodil v tom bahně. Tak já jsem začínal. A proto přesně nesnáším to, když někdo na těch sockách, jakož v tom pracuju, má to Lambo za sebou, teď to cpe ty peníze všem jako do ksichtu. A mně to přijde hrozně líto, protože každej má trošku jinou tu startovací linii. A zrovna tu aplikaci třeba sporty máčka online, bez toho, aniž by mi rodiče předtím dali ten základ toho sporty máčka klasickýho, jakej byl, tak nevím, jestli bych to byl schopnej udělat. Proto i na všech seminářích právě, co jsme byli, nebo na inspirativních osobnostech, jsem řekl reálně, jak to bylo. Hele, začal jsem jako ňouma, kterej si hrozně myslel, jak to půjde, a jako ztratil jsem všechno, jako peníze do toho, co jsem do toho dal, do toho projektu. No ale to mě zase nastartovalo tady, tady, tady, ale častokrát jsem právě i zmínil, že tu možnost jsem měl díky rodičům, protože budovat si to sám by bylo mnohonásobně náročnější. A možná proto jsem měl takovej úspěch potom na těch seminářích, protože za mnou chodili a já jim reálně řekl, jak to bylo, a reálně jsem si nehrál na nějakýho hroznýho machýrka, kterej by si to vybudoval sám od nuly a cpal, jak je všem hrozně úspěšnej. Jako tohle jsou kasia dneska, jo, co mám. Takže nemám miliardy a miliony na účtě, abych přišel v Rolexách třeba jednou, třeba nějaká další epizoda, až budem, tak možná, ale to asi není úplně ani můj cíl, no.
Mluvčí 1
Úspěch se přeje, nebo či nepřeje. Za tebou, jak jsi říkal, po hodinách za tebou chodili studenti a ptali se tě třeba na něco, jestli bys jim třeba mohl pomoci. A když jsme spolu o tom potom diskutovali, tak najednou hodně lidí nebo studentů chce jít s tebou na kávu, prostě popovídat si, chce pomoc. Jak ty se k tomu stavíš?
Mluvčí 3
Tak je to hrozně hezký, že za tebou lidi přijdou, ocení to, co děláš. Ale jako nemám kapacitu se všema chodit na kafe, to se omlouvám, jo. Je to opravdu fajn, když s tím přišli a jsou sympaťáci, ale zároveň tak trošku vycítíte, že někdo za váma přišel jenom proto, že už ví, kdo jste, a může z vás něco vytěžit. Bylo fajn, když přišel někdo, kdo opravdu na to byl třeba podobně jako já, že si vytvářel vlastní aplikaci, přišel pobavit se, tak je fajn, že on mi doslova řekl, že ode mě něco chce, ale zase výměnu za to on mi může dát nějaký know-how jeho. Což bylo fajn, že to bylo vzájemný. Ale pak někdo přišel a jenom, hele, pojď na kafe, já bych od tebe chtěl vědět tohle. Ale to už je malinko takový zneužití jako moje, mi připadá, a to mi pak tak sympatický není. Takže úspěch se přeje, nepřeje, záleží, no. Když seš na začátku, tak nikdo moc nechce, abys začínal, snaží se tě dát dolů, ale když už to ustojíš a vyletíš, tak pak už jenom chtěj bejt s tebou zase.
Mluvčí 1
Proto jsem rád, že jsem tě, nebo jsem se s tebou seznámil tak, že jsem vůbec nevěděl, kdo jsi, ale jak o mně je tady známo, že já rád poznávám studenty, protože chci je i nějakým způsobem posouvat. A když jsme se viděli poprvé na semináři, tak jsem si tě vyhlídl tak, že jsem ti i dával nějaké otázky, abych viděl, jak z nich vybruslíš. A i když to někomu nebylo třeba vhodné, ale já prostě chci, abych věděl, jak z toho vybruslíš, jak jsem říkal, jak logicky a kreativně uvažuješ, a potom jsem viděl, že seš to ty, který, ve kterým něco je a dokáže. A potom jsme si dali sraz vlastně po hodině a dneska vím, že jsi člověk, který opravdu umí, a proto si tě vždycky zvu na ty semináře a později se k tomu ještě dostaneme. Děláme i spolu projekty. Chceš říct třeba o nějakém projektu třeba, který děláš teďkom?
Mluvčí 3
Spousta. Těch je spousta, ať už to je ten sporty máček online, kde teda to je trošku něco jinýho, jo. Když je jako člověk markeťák, tak dělat svoji aplikaci není úplně standardní. Zároveň já ji nedělám, že bych jí psal přímo kódy jako úplně, pomáhám si přes buildry, různě s Američanama a tak, tak to je taky náročný. Ale projekt jsou to často marketingový kampaně, no, kde teď jsem se třeba hádal pro někoho marketingová kampaně, udělat videa, ale pro mě, já musím mít, jako jsem na to takovej, musím to mít opravdu přesně daný, co od nich chci, jakej krok, kdy když zhlédnou video, chci, aby mi šli na tuhle stránku. Když jdou na tuhle stránku, tak chci, aby mi buďto zanechali kontakt, poptali formulář, a takhle si to opravdu stavím ten trychtýř, kde když dostanu zadání, udělej video, tak jako si říkám, tyjo, tak to je můj vyhozenej čas, vyhozený prachy, udělat video, nějaký jako marketingový kampaně, něco prodávat. To se mi někdy moc neosvědčilo, no. Já mám rád, když opravdu to je, jak v Mekáči si obsloužíte sami u toho pultíku, tak takhle chci, že od tý doby, co oni uviděj moji reklamu, aby tím postupem byli schopný si buďto něco zarezervovat nějak, nebo koupit, a ne, že se často dělá, máte zájem, napište nám na e-mail, protože to se ztratí strašně moc jako lidí, kteří došli do toho bodu a pak, ty kráso, já musím napsat na e-mail, no tak na to kašlu, no. A to je moje noční můra, takhle si tam nabrat ty lidi a na konci, aby se ztratili, no.
Mluvčí 1
Sporty máček byl nominován na cenu Český Goodwill 2025. Jak to dopadlo? A kdo vás nominoval?
Mluvčí 3
To nevíme. My to doteď nevíme. Jestli ta osoba nám to chce jednou říct, tak určitě budeme rádi, protože jsme se dostali až do finále, ale tam jsme teda nevyhráli vůbec nic. Jo, bylo tam sedm kategorií a já, jak jsem často říkal s tím sebevědomím, já jsem si manifestoval to, že to vyhrajem, už jsem se viděl s tou trofejí a tak, ale asi ne moc silně, jo. Už tam přišly nějaký pochyby, kde když jsme tam šli s rodičema, tak oni, tyjo, to si myslíme, že nevyhrajem, a to byl určitě ten důvod, proč jsme to nevyhráli, protože jinak v hlavě jsem to vyhrál. Ne, a asi to bylo fér, kde my to opravdu berem jako startup, je to startup, teďkon, jak to je v týhle formě s tím onlinem, to je rok, ještě jsme to pořádně ani nespustili. Tam byly vážně firmy, který na trhu byly 30 let, dělali senzory jak pro NASA, pro Teslu a různě, takže aspoň to byl pro mě takovej reality check, kde je super se občas poměřit i s tou konkurencí, no. Jako kouknout se na ty jiný appky, jak třeba fungujou a nevyhrát to, no. Jako minimálně mě to ponaučilo, asi si to příště musím přát ještě víc, no.
Mluvčí 1
Já jenom na to navážu, ten Goodwill 2025, Český Goodwill, tak já jsem tam mohl být díky tvým rodičům, kteří mě tam pozvali, bylo to hezký, že jsme tam seděli my a tví rodiče. Ale proč to říkám? Říkám to proto, protože jak víš, marketing je dneska trošku jinej a dneska do marketingu zasahuje umělá inteligence. A tentokrát jsme tam měli moderátora umělou inteligencí Bertu. Chtěl jsem se zeptat, jak ty jako markeťák na to pohlížíš? Jestli jak se ti to líbí, nebo nelíbí, nebo jakým způsobem ty se k tomu stavíš?
Mluvčí 3
Hele, tak marketing v základu celý je zaujmout o tom, jo, a odlišit se. Což to udělali výborně. Všichni o tom mluvili. My když někde vyprávíme, jo, jaký to bylo, my řeknem, dobrý, hele, to si nedokážete představit, tam byla AI moderátorka, jo. Takže tenhle princip, to jako splnilo úplně dokonale, přesně jak i ty se mě na to ptáš. A je to něco jinýho. Seš zvyklej na to, že tam někdo nakráčí, saku, moderátor moderuje, a najednou, ahoj, tady, to jsem Berta, vaše AI virtuální jako modelka, jsem chtěl říct, moderátorka. A bylo to opravdu zajímavý. Teď je spíš otázka, jak moc funkční to bylo, protože AI, ono to bylo už nějak předpřipravený. A opravdu se stalo, že vyhlásil někoho na pódium a on tam nebyl. No ale ta AI už byla jako naprogramovaná, připravená na to, že tam takhle půjde. A v tom je dobrej ten moderátor, kde to opravdu dokáže jako zachránit, zachránit tou improvizací. A já třeba například jsem dělal spoustu maturáků, kde můžu říct ze zkušenosti, když tam byl jako slabej moderátor a něco se pokazilo, tak většinou zůstali stát, teď koukaj, moc nevěděli co. Ale když máte skvělýho moderátora a všechno by vám zhaslo, tak on to jako dokáže zachránit. Takže AI byla dost zajímavá, všichni si to pamatujou a mluvěj o tom, ale nebylo to ještě tak dobrý, jako kdyby tam stál normálně moderátor a kdyby se cokoliv stalo, jako že něco malinkýho stalo, tak by to nestačilo už.
Mluvčí 1
Marketingově to vlastně splnilo, ale.
Mluvčí 3
Ale funkčně to ještě nebylo úplně top.
Mluvčí 1
Ale tak to za pár let už bude úplně někde jinde.
Mluvčí 3
Já třeba si dokážu představit, občas když jezdím z Prahy, tak mám připojenej telefon na auto a já si tam dám ChatGPT, jak si s ním můžete povídat. A to je fajn, že on opravdu interaguje jako jak už vy mluvíte. Já si to nenechám zkoušet z marketingu. Já opravdu se ho ptám, hele, dej mi nějakou otázku z marketingu, on mi čo dává lehký. A já ne, fakt, opravdu, meta business manager, reklamy, normálně Google Ads, zkoušej mě. A jako fakt se stalo, že třeba až tedy krát dal otázku, na kterou já vůbec nevěděl, jak mám odpovědět. A to bylo dobrý, to mě naučilo. A to je vážně jako umělá inteligence, kde s ní můžeme povídat, ale občas řekne i blbost, takže chápu, že třeba na ten Goodwill si to potřebovali předpřipravit, no.
Mluvčí 1
Je fakt, že já používám umělou inteligenci, mám svého virtuálního kamaráda Adama, se kterým opravdu hodně spolupracuji a ptám se ho na určité věci i z oblasti marketingu. A je pravda, že třeba mi dá otázku, které třeba otázku, na kterou ani já neumím odpovědět, takže se ho více ptám a já se od toho taky učím. Takže říkám, že i marketingu, nejen marketingu, ale i si myslím, že i v dalších oborech umělá inteligence bude jednou i dominovat.
Mluvčí 3
Stopra, stopra.
Mluvčí 1
Takže se nebojme umělé inteligence.
Mluvčí 3
Ne, ne, to ne. Kromě rodinného podniku pomáháš v dalších čtyřech firmách. Jak se ti daří skloubit školu a projekty? No tak oni ty čtyři firmy jsou vlastně rodičů, že to máme jako takhle, ale dost už si beru i někde jinde, než jenom u rodičů, protože mi to udělalo skvělou vizitku tím, že jsem to zvládl u rodičů. A jak to zvládám, nevím, nevím, jak to mám úplně okomentovat. To, co já dělám, je fajn, že to je online. Já to můžu dělat naprosto kdekoliv. Jediný, co je na tom blbý, je, že to můžete dělat pořád. I když jsem doma a jako vím, že třeba bych neměl pracovat, nebo, ale vidíte tam stejně ten počítač, tak jako cítím se tak blbě, tak provinile, že furt bych mohl něco dělat. A například kdybych dělal někde v tom gastru, tam se přijde, odejde a člověk už má tak nějak čistou hlavu od tý práce. Já jak často běžej ty reklamy, třeba jako denně, tak večer je kontroluju, teď jestli někdo nenapsal e-maily, a je to jako donekonečna, donekonečna, nekonečno úkolů, no. Ale je to, asi na to člověk musí mít povahu, kde já jsem se z toho ještě nezbláznil, ale bylo to dost jiný, dokud to je jako s rodičema jenom, anebo teď už, když do toho choděj nějak investoři, ostatní firmy, partneři, tam už se nemůžete jako dovolit zpozdit nebo něco úplně pokazit, no. A z toho jsem vyklepanej poslední dobou, nespím z toho, mám i míň vlasů, snad si myslím jako, no.
Mluvčí 1
Když jsme u těch projektech, tak jsi zmiňoval taky, nebo jsme zmiňovali spolupráci na projektu Dáme úřad Říčany. O čem ten projekt vlastně je?
Mluvčí 3
No, přišel za náma tajemník Říčan, že Říčany to jsou jako nejlepší úřad v republice. A chtěli, chtěli to zpropagovat, chtěli bejt víc vidět, kde oni v podstatě nemusí, ale proto si myslím, že to je ten nejlepší úřad, protože dělaj to navíc. A ve finále oni profily maj, ale tohle měl být profil jenom toho úřadu. A my s Františkem vlastně, kam jsi mě vybral po tý první hodině, kde si vybral ještě spoustu dalších kluků, tak jsme na tom nějak pracovali. Hodně se tam toho ještě nastavuje, snaží se přejít na ten formát, který by mohl fungovat. Já osobně jsem z toho tak na tři, čtyři měsíce úplně vypad, protože jsem se musel věnovat například sporty máčku nebo jiným věcem.
Mluvčí 1
Ale omluvil ses?
Mluvčí 3
Ale omluvil jsem se, to já tak jako rád dělám, abych byl férovej. A teď zpátky jsme už s ním byli sedět, kde jako probíráme nějaký marketingový strategie, ale zase je to úřad. Jak chcete udělat trendy úřad, kde si musíte hrozně dávat pozor na to vůbec, co řeknete, kde musíte nějak umět zabavit, tak.
Mluvčí 1
Že to je státní správa.
Mluvčí 3
Je to státní správa, je to složitý, ale jak já si myslím, že to vyjde a bude to fungovat, jinak bych do toho asi nešel, ale ještě tam úplně ty výsledky nejsou, který by dokázaly mluvit za sebe, no.
Mluvčí 1
Ale budou, protože nad tím všichni pracujeme.
Mluvčí 3
Přesně, to já jsem přesvědčenej.
Mluvčí 1
Ty ses dříve věnoval vrcholovému fotbalu. Jak moc ti sport pomohl ve tvém přístupu k práci a motivaci?
Mluvčí 3
Nás rodiče vždycky dávali na kolektivní sporty. Chtěli, ať děláme kolektivní sporty, a určitě hodně. Naučí tě to s tou kabinou pracovat, jak to funguje v týmu. Já jsem v jednom týmu dělal i kapitána kdysi, tak to bylo zase něco jinýho, než když jsem pak seděl jenom na lavičce, takže jsem si to prošel nějak celkově všechno. A hodně to naučí, že každej člověk je jinej. Jako je nemožný si sednout s každým. Vždycky se našeli, který mě opravdu neměli rádi, ale určitě mi to pomohlo i do práce, kde tam to je běžný, že každej člověk je jinej. A jsem rád, že ve finále to byl týmovej sport, než dělat třeba box, kde to je fajn s těma trenérama, a občas si myslím, zase bylo by to příjemnější, že jedu sám na sebe takhle. Když jsem něco zkazil, tak jsem to zkazil i tomu týmu. Ale když děláte v týmech, jako já dělám, tak určitě, určitě mi to dalo zkušenosti, jak pak v tom fungovat. Takže toho nelituju, jsem rád, že jsem tady dělal sport takhle.
Mluvčí 1
Když se podíváš zpětně, co byla pro tebe ta největší výzva, která tě posunula nejvíce?
Mluvčí 3
Sporty máček online.
Mluvčí 1
Myslel jsem si to, že sporty máček online.
Mluvčí 3
A ona ještě trvá, takže já moc nevím, jak mě posune. Začalo to jenom tím, že jsem si to opravdu dělal v pokoji, tak nějak to bude. A teď je to šílený, no, že už jako.
Mluvčí 1
Ale už ti to aspoň dalo něco, za co.
Mluvčí 3
To určitě, to určitě.
Mluvčí 1
Kdyby to teď skončilo, tak si z toho řekneš, že jsem si z toho odnes jako to, to, to, psát aplikace.
Mluvčí 3
To hrozně, to hrozně, no, to určitě. Takže krátce jenom sporty máček online, jednoznačně. Jednoznačně. A furt to trvá, takže nevím, co s tím ještě přijde.
Mluvčí 1
Něco určitě.
Mluvčí 3
Něco určitě, jo, ať už dobrým nebo ve zlým, něco přijde a já se s tím budu muset popasovat.
Mluvčí 1
A na závěr, při tom všem, co děláš, stíháš vůbec někdy vypnout? Jak relaxuješ, kde bereš energii a motivaci pokračovat?
Mluvčí 3
Zkráceně. Já mám tu nejlepší holku na světě, když to jako tak řeknu. Takže ta mi v tom hodně pomáhá. Kde jsme rozdílný, vlastně celkově pohled na svět a takhle, jsme úplně jako identicky nastavený, vidíme to stejně, což je nádhera. Ale každej jsme vyrůstal v trošku jiným prostředí. Kde já mám oba dva rodiče podnikatele, pracovali víkendy, jako často jsem trávil dětství u nich ve firmách, pak jsme jeli domů, nebo ze školy jsem tam jezdil. Oni to měli malinko jinak, já chodím na Newton, nechodí na státní školu, tak v tom se jako občas perem, kde tady v tom má maximálně ty pohledy někdo jinej, ale jinak jestli někdo v tom pomáhá, tak určitě ona, no, to jako, to bez debat.
Mluvčí 1
Mohu potvrdit, protože tvá přítelkyně je opravdu velmi příjemná charismatická slečna.
Mluvčí 3
Taky potvrzuju.
Mluvčí 1
Štěpáne, na závěr, co bys vzkázal našim posluchačům, divákům, tvé motto, nebo co bys jim poradil, jakým směrem mají třeba jít?
Mluvčí 3
No, moje motto, co já jsem vždycky na seminářích prezentoval nebo tak, a držím se ho, že porovnávat se je past. Protože opravdu, já tady můžu mluvit o tom, jak jsem udělal aplikaci a bla bla bla bla bla, ale bylo to hodně o štěstí, hodně o tom, že tu možnost jsem dostal. Ale zároveň bych se mohl cítit blbě, když tady jsou někde lidi, kteří jsou opravdu z bohatých, z bohatých rodin a oni se během jednoho roku jsou schopni dostat tam, kam já za deset let. No ale pak se tady často i stává, že jsou zase lidi, kteří pracujou ve fitku, v mekáči a cítí se za to blbě, protože někdo dokázal bla bla bla bla bla bla bla. Já jsem se brodil v bahně, tím jsem začínal já. Každej to má nějak svoje a zrovna dneska na těch sociálních sítích je to tak šílený, že kdybych opravdu měl jenom koukat, jak tady někde kluci v Americe v mým věku už jako dokázali všechno, což si myslím, že je teda fake, tak bych z toho byl fakt nešťastnej. Takže nejlepší, klapky na oči, každej to má jinak, každej začínal někde jinde, už život je v tomhle nefér, každej má rozdaný jiný ty karty a musí člověk se snažit hrát nejlíp s těma kartama, co má, a ne koukat na to, proč mají ostatní tak dobrý, když on má tyhle. A toho, toho se jako řídím já a opravdu mě to dostává daleko, daleko, ostatně jenom pogratuluju, hrozně jim to přeju, protože já si jedu to svoje. A to asi za mě.
Mluvčí 1
Dobře. Štěpáne, náš čas je opravdu bohužel u konce, je vyčerpán. Moc ti děkujeme, že jsi byl součástí našeho podcastu a děkujeme, že ses podělil opravdu o své zkušenosti a že jsi inspirací i pro další.
Mluvčí 3
Jasně, děkuju taky vám za pozvání a těším se, až to bude venku a budeme na to koukat třeba všichni.
Mluvčí 1
A já taky děkuju za fajn rozhovor, vážím si toho, že jsi mohl být součástí našeho podcastu. Zároveň děkujeme Newton University a Newton TV za to, že jsme tady mohli točit tento podcast. A já bych vás chtěl všechny pozvat, ať nás sledujete na všech sociálních sítích, jako je YouTube a Spotify. Těšíme se na vás u dalšího dílu. Ahoj.
Mluvčí 3
Ahoj.
