Syndrom vyhoření: Všimněte si příznaků dřív, než bude pozdě

Únava, nespavost, zapomínání, závratě, bolesti hlavy, ale také zlost, podrážděnost, cynismus a psychické i fyzické odloučení od okolí. Tak vypadá syndrom vyhoření, který může skončit těžkou depresí. Má přitom své obvyklé fáze: Počáteční nadšení, vystřízlivění, frustrace, apatie a rozvinutý syndrom. O takzvanému burn out se začalo mluvit v Americe v 70. letech. Představili ho američtí psychologičtí výzkumníci, Herbert Freudenberg a Gail North. Zabývali se tehdy dopady stresu na zaměstance klinik pro závislé na drogách. Syndrom vyhoření se dával dlouho do souvislosti jen s pomáhajícími profesemi. Ale vyhořet může každý. Doktor, stejně jako marketér. Potížím se naštěstí dá předejít dobrou prevencí. 

Signály můžete snadno přehlédnout

I když se v souvislosti se syndromem vyhoření mluví o základních signálech, které vás varují, a sice pocit vnitřní prázdnoty, vyčerpání, snížená výkonnost, zapomínání,depersonalizace, podle úspěšného marketéra Karla Novotného, který syndromem vyhoření prošel, je nemusíte rozpoznat. „Neexistuje žádné padání do vyhoření, během něhož byste mohli něčemu zabránit. Jednoduše se probudíte dole a začnete se sbírat a sahat, že máte něco zlomeného,” řekl Karel Novoztný. Novotný dále uvádí, že podceňování vlastního duševního stavu a ignorování varovných signálů nemusí být chybou člověka. „Často je totiž nepozná. Jste zvyklí, že když máte teplotu, dáte si coldrex, ale u těch psychických věcí nemáte příklady ze života, takže nevíte co dělat a neporadíte si s tím.” V rozvinuté fázi vyhoření je pak  často nutná medikace a vaše pracovní neschopnost se může prodloužit až na rok uvádí Andrea Kráslová, psychoterapeutka a vedoucí Kariérního centra Vysoké školy Newton. A i když se z něj dostanete, budeme muset už napořád dodržovat prevenci a přizpůsobit tomu své pracovní podmínky. 

Důležité je nebát se a mluvit o tom, co se vám děje

V současné době probíhá mnoho kampaní na destigmatizaci duševních onemocnění, jako Nevypusť duši nebo osvětový projekt pro školáky Blázníš? No A!, ale stále není obvyklé, že by lidé o svých obtížích mluvili. Je v tom silná obava ze stigmatizace například v zaměstnání. Často jsou přitom zaměstnavatelé, které ženou své lidi do výkonů, které jim ničí zdraví. Mylně si totiž představují, že dobrý výkon se odvíjí od kvantity. „Člověk má pocit, že maká, neskutečným způsobem, ale ve skutečnosti výsledný efekt odpovídá  60 procentům a objevuje se vysoká chybovost,” vysvětluje psycholog Vratislav Pokorný. Péče o zaměstnance v tomto ohledu patří pod ranek HR.

Každá firma by měla mít nastavenou takovou atmosféru, že se zaměstnanec nebojí přijít za nadřízeným a otevřeně s ním mluvit například o tom, že mu práce přestává vyhovovat. „Dobrý šéf svého podřízeného vyslechne, pokud za ním přijde s tím, že už 3 roky dělá jen faktury a začíná ho to ničit. Pak se spolu mohou pobavit o změně náplně práce, mnohdy stačí skutečně jen tohle. Upravit pracovní náplň a zaměstnanec dostane úplně nový vítr do plachet,“ vysvětluje Andrea Kráslová. 

Za problémy se může skrývat práce, která nás nebaví

Mnohdy se taky stává, že problémem není přílišné nadšení a pocit nepostradatelnosti, ale to, že děláte práci, která vám nesvědčí. Je potřeba čas od času se zastavit a položit si otázku, zda jste na správném místě a zda se jedná skutečně o vaše rozhodnutí. Otázka role, jakou zastáváte, je naprosto zásadní. „Třeba HRisty si lidi pletou často s psychoterapeuty,“ uvádí Kráslová. Je nutné vědět, co je vaše role a povinnost a což už vám škodí. Nezbytnost neustálé reflexe i sebereflexe připomíná i doktor Pokorný, stejně jako to, že ve svém  chování musíte mít zdravou ekonomii.  „Dávejte své práci to množství energie, kterou potřebuje. Pracovní vztah je v podstatě partnerství, je v něm nutná emancipace, zachovejte si kritické myšlení. Je potřeba vždycky zvážit, co ve skutečnosti za své výkony dostávám.“

Právě stanovení hranic a vyjasnění role v HR se zaměřuje profesní program MBA Human Resources Professional, jehož je garantkou. Ten se mimo jiné věnuje duševnímu zdraví HR, která je podle Kráslové opomíjenou skupinou lidí, kteří se starají o lidi okolo, ale péče směrem k nim se jim nedostává. „Tisíce lidí, kteří tančí denně na hraně jsou i v marketingu, nebo v obchodě,“ dodává k tomu Karel Novotný.  Marketing je podle něj extrémně náročná a tvrdá branže, kde potřebujete jít pořád vpřed. Na jednu stranu je to adrenalin, žár, na druhou stranu vám to pálí duši, uvádí Novotný.

Co vlastně stojí za kolapsem?

Velmi často touha po úspěchu, perfekcionismus, srovnání se s druhými.  „Vracel jsem se domů se strachem, že nic není perfektně hotovo, nic nemá cenu. Nebyl rozdíl, zda jsem se probouzel po 5 nebo 9 hodinách spánku, protože jsem se cítil pořád unavený a vysátý. Vrcholem bylo, když jsem jednoho dne vůbec nemohl usnout, protože mi bušilo srdce jak po maratonu, bolela mě hruď, potil jsem se, brečel a připadal si, že propadám hlouběji a hlouběji, ať šlapu vodu sebevíc,“  vypráví Martin, kterého postihlo vyhoření, když se snažil skloubit závěrečný rok studia s prací v marketingové agentuře. I Karel Novotný přiznává, že velký podíl na vyvrcholení jeho stavu byla touha po úspěchu. „Pracoval jsem v obchodě, tam je skvělé, když jdete vpřed. Tam z vás chorobné srovnávání dělá toho, kdo chce být ten nejlepší,“ uvedl v podcastu Život v rovnováze. Stejně tak vás ale může pomalu zničit monotónní a ubíjející práce bez dostatečných podnětů. „U stereotypních prací je potřeba vidět světlo na konci tunelu, vědomí, že to nebude napořád vám pomůže přežít,“  uvádí Vratislav Pokorný.

Jste zaměstnavatel a nenasloucháte? Zaplatíte za to

I když vlivem  nízké nezaměstnanosti, pandemie a krizí, jimž v současnosti čelíme, jsou zaměstnavatelé ochotni akceptovat jiné požadavky na pracovní dobu a vychází svým zaměstnancům více vstříc (alespoň v pracích, které nejsou vázány například směnným provozem), mohla by být prevence  a osvěta ve firmách podle Kráslové mnohem lepší. Je to v jejich vlastním zájmu. Zaměstnavatelé mají se zaměstnancem, který vyhoří, přirozeně vysoké náklady kvůli vyplácení pracovní neschopnosti. Pokud nenaslouchají potřebám svých zaměstnanců, potýkají se s vysokou fluktuací, neproaktivním přístupem a velmi těžko budou takové lidi motivovat k dobrým výsledkům. Velmi důležité je podle kariérní poradkyně, jaké nastaví zaměstnavatel svým zaměstnancům podmínky. Mnohdy stačí tak banální věc, jako odpočinková zóna, nebo firemní fitko; lidi potřebují vědět, že si můžou někde vydechnout. 

Jak nevyhořet? Klíčové jsou vztahy  a umění říct NE

Jak se vyhnout vyhoření? Důležitá je prevence a nastavení hranic. Klíčové jsou hlavně vztahy a umění říct NE. Právě nastavení osobních hranic je to, co vás bude chránit před tím, abyste se ocitli v roli, která vám není příjemná. Prevence syndromu vyhoření nespočívá podle Pokorného  jen v nastavení vlastních hranic a vědomé evaluaci vlastních hodnot, ale také v dalších aspektech lidského života, které se podílí na tom, že život pro konkrétního člověka význam smysl a má nějakou míru kvality. „Nemyslím si, že jsme se narodili jen proto, abychom pracovali. Kvalita života podle mě leží v uvědomění si, co vlastně chci, ve vědomé práci se změnou a ve vztazích s prostředím kolem nás.“